V kameni

Jména do kamenů vrývám.
Nade mnou orel křiklavý.
Marně své paže spínám
hlas mám poněkud chraplavý.

Tělo jak větve osik
Jméno znám.
Prosík ve větvích nalézám.

Uchopit chceš něžně
však pevně sevřená.
Co to, ptám se sebe,
co to znamená.

Byl to účel.
Nebo jen okamžik.
Jak duši trýzněnou lze
zachránit.

Jména v kamenu jsou vryta
Protíná je šíp.
Koruna květy slita.
Moci tě líbat.
Bylo by nám líp.