O nachlazeních v dobách nacházení.
 15.03.2023
4
714 (12)
0
vypláču sůl
všech vnitřních řek do oceánů
kostatky jsou vrženy vodopádem
vyklapou ozvěnu v jeskyních
zapřených zlomenými žebry
pálí sazenice narcisům

bloudím po cizích zastávkách
marně hledám cestu větvovím domů
nikdo mi nepřinese deštník
vlhko rozpraskalo klouby
i dny pod nohama

někde čekám
zmatená na balvanu
porostlým mechem
až mě znovu najdu
se srdcem v krku a přerývaným dechem
lapat světlušky
mhouřit oči do pouličních lamp

když budu stát dostatečně daleko
schovám se i s měsícem do dlaní


v náručí si donesu jinovatku
a naději svítání
rozvěsím si nitky paralel nad oheň
kterej jednoho dne postavím
až si ze sebe vyrostu
 21.03.2024 10:30
:-)
 28.07.2023 09:39
Neu: Možná bych s deštníkem zjistila, že se dá tvořit i mimo destrukci.
 19.07.2023 19:33
 Neu
Prinesl bych ti destnik, ale nechtel bych prijit o tuhle basen.
Ani ty dalsi.
Tak to neudelam
 15.03.2023 23:31
Pěkné obrazy.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.