Ještě neladím

vypláču sůl
všech vnitřních řek do oceánů
kostatky jsou vrženy vodopádem
vyklapou ozvěnu v jeskyních
zapřených zlomenými žebry
pálí sazenice narcisům

bloudím po cizích zastávkách
marně hledám cestu větvovím domů
nikdo mi nepřinese deštník
vlhko rozpraskalo klouby
i dny pod nohama

někde čekám
zmatená na balvanu
porostlým mechem
až mě znovu najdu
se srdcem v krku a přerývaným dechem
lapat světlušky
mhouřit oči do pouličních lamp

když budu stát dostatečně daleko
schovám se i s měsícem do dlaní

v náručí si donesu jinovatku
a naději svítání
rozvěsím si nitky paralel nad oheň
kterej jednoho dne postavím
až si ze sebe vyrostu