Boj s nenapravitelným koncem
![]() ![]() ![]() ![]() |
Ty jsi mě zradila.
Zradou která se nezapomíná!
Do boje proti tobě jdu.
Ale vím jak to dopadne!
Ty budeš mrtvá!
Omluvy neplatí!
Snad se nebojíš?!
Boj dvou sester začíná.
Bojují, den a noc ani jedna neprohrává.
Která to však dřív si uvědomí?
Že jsou sestry?
Poslední výstřel padne a boj končí.
Proč však pláču?
Vždyt jsem vyhrála!
Ach ne co jsem to provedla!
Zabila jsem svou sestru.
Pozdě si to však uvědomila!
Zradou která se nezapomíná!
Do boje proti tobě jdu.
Ale vím jak to dopadne!
Ty budeš mrtvá!
Omluvy neplatí!
Snad se nebojíš?!
Boj dvou sester začíná.
Bojují, den a noc ani jedna neprohrává.
Která to však dřív si uvědomí?
Že jsou sestry?
Poslední výstřel padne a boj končí.
Proč však pláču?
Vždyt jsem vyhrála!
Ach ne co jsem to provedla!
Zabila jsem svou sestru.
Pozdě si to však uvědomila!

D_P
Nu tohle je o pidižvík lepší - ale....

vždYŤ... a to je docela strašná hrubka... nápad jsi sice měla... ale zpracování má hodně nízkou úroveň...

Sesterský boj...zajímavé a nevšední téma...;)
jen to zpracování značně pokulhává...ale už se držíš linky...jen bych nepřeskakovala z role aktéra na vypravěče...a naopak...působí to nepřirozeně..
stejně jako některé pasáže....a opakující se motivy...
jen to zpracování značně pokulhává...ale už se držíš linky...jen bych nepřeskakovala z role aktéra na vypravěče...a naopak...působí to nepřirozeně..
stejně jako některé pasáže....a opakující se motivy...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Boj : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nůž
Předchozí dílo autora : Ďábelský tanec
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
hoffi [15], Ronald Reagan [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)