.......
02.11.2022 2 326(9) 0 |
Dívám se v kostele na krásnou rozetu,
a myslím přitom na děvky v korzetu,
jak žijí v domě s červenou lampičkou.
Pak procházím se oprýskanou Prahou,
gotickou, barokní, avšak drahou,
v oknech s otevřenou kočičí tlamičkou.
Na ulici zbloudilé duše nabídnou mi polibek,
je bolestivý a studený, jako psí čumáček,
přijímám ho, není nepříjemný.
Kůže dotykem se rty zasyčí,
a cejchem sama se označí,
dál po cestě jdu, jako zmámený.
Na chodníku proti sobě potkávám mullety,
nosící ke cti pokrytectví a amulety,
vyhýbám se jim, vyhýbám ale nedbale.
Ztichlé květináče na parapetech,
pohlížejí se po konkurentech,
stojících na okolních místech,
jako ženy v šatech na luxusním bále.
Přicházím domů, dveře odemknu hlasem,
klíč vhodím do umyvadla s ženským vlasem,
uvařím si kávu, jako oběd, večeři a snídani.
Do umaštěného skla paprsky slunce naráží,
vlak zahuláká a odjíždí z blízkého nádraží,
a slunečnice už odpoledne těší se na svítání.
Zapálím si doutník a o budoucnosti přemýšlím,
šedivý kouř nade mnou různé obrazce vymýšlí,
a kocour leží v stinném koutu pokoje.
Ach lásko svou lásku k tobě bych zpečetil,
kdybych belveder na kopci ti postavil,
tak daleký, jak jen vedou koleje.
Snesl bych i tvůj vlastní fraucimor,
jen kdyby mě propíchl šípem Amor,
jak já bych na svůj smutek nebyl sám.
Kvůli tobě přestal bych hrát hazardní ruletu,
a začal házet drobný slepci u flašinetu,
ale ty tu nejsi,a tak tě hledám.
V žádném budoáru tě nenacházím,
ani když do svaté chýše v Loretě vcházím,
i pod každým stolem teskně se dívám.
Spánek zalepil mi oči, a teď spím,
o ničem nepřemýšlím, a jen sním,
ve snu, co se mi zdá, umíráček zpívám.
Ráno se probouzím, samotný ve 3+1,
nové epolety nasadím si na ramena,
a vyrážím tramvají do práce,
s přibalenou kávou v termosce,
služba a povinnost vlasti volá,
láska mě asi nikdy nezdolá.
a myslím přitom na děvky v korzetu,
jak žijí v domě s červenou lampičkou.
Pak procházím se oprýskanou Prahou,
gotickou, barokní, avšak drahou,
v oknech s otevřenou kočičí tlamičkou.
Na ulici zbloudilé duše nabídnou mi polibek,
je bolestivý a studený, jako psí čumáček,
přijímám ho, není nepříjemný.
Kůže dotykem se rty zasyčí,
a cejchem sama se označí,
dál po cestě jdu, jako zmámený.
Na chodníku proti sobě potkávám mullety,
nosící ke cti pokrytectví a amulety,
vyhýbám se jim, vyhýbám ale nedbale.
Ztichlé květináče na parapetech,
pohlížejí se po konkurentech,
stojících na okolních místech,
jako ženy v šatech na luxusním bále.
Přicházím domů, dveře odemknu hlasem,
klíč vhodím do umyvadla s ženským vlasem,
uvařím si kávu, jako oběd, večeři a snídani.
Do umaštěného skla paprsky slunce naráží,
vlak zahuláká a odjíždí z blízkého nádraží,
a slunečnice už odpoledne těší se na svítání.
Zapálím si doutník a o budoucnosti přemýšlím,
šedivý kouř nade mnou různé obrazce vymýšlí,
a kocour leží v stinném koutu pokoje.
Ach lásko svou lásku k tobě bych zpečetil,
kdybych belveder na kopci ti postavil,
tak daleký, jak jen vedou koleje.
Snesl bych i tvůj vlastní fraucimor,
jen kdyby mě propíchl šípem Amor,
jak já bych na svůj smutek nebyl sám.
Kvůli tobě přestal bych hrát hazardní ruletu,
a začal házet drobný slepci u flašinetu,
ale ty tu nejsi,a tak tě hledám.
V žádném budoáru tě nenacházím,
ani když do svaté chýše v Loretě vcházím,
i pod každým stolem teskně se dívám.
Spánek zalepil mi oči, a teď spím,
o ničem nepřemýšlím, a jen sním,
ve snu, co se mi zdá, umíráček zpívám.
Ráno se probouzím, samotný ve 3+1,
nové epolety nasadím si na ramena,
a vyrážím tramvají do práce,
s přibalenou kávou v termosce,
služba a povinnost vlasti volá,
láska mě asi nikdy nezdolá.
03.11.2022 - 08:56
Souhlas s Lenčou. Místy text vyvolává pocit "dávných časů" a pak hned píšeš, jak si odemykáš hlasem... jsou to protiklady ve vyznění básně. Je i hodně dlouhá, snasla by korekturu /krácení/.
02.11.2022 - 20:48
Moc hezká místa, akorát ty pokusy o rýmy nejsou moc povedené, bez nich by báseň působila lépe a opravdověji.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zpověď : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Mořská pěna
Předchozí dílo autora : Dívka na plakátu
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» autoři online
rebarbora» narozeniny
wp-hasan [16], Weichtier [15], Joanne17 [15], Deviant [14], Elivei [12], Klaron [11], Mamka [11], shizuko [8], Ann(ah) [8], človiček [6], Antek [3], andrew_maxwell [1]» řekli o sobě
Meluzina řekla o BorůvkaB :Myslím, že se v Borůvce snoubí talent s disciplínou. Neustupuje z výborně propracované formální stránky a má co sdělit světu. Jen tak dál!