|
Snad ta mlha za oknem
dech podzimu,
Takově nedělní ráno
|
Nečekej na mne za okny svého domu
Nečekej neboť tvá marnivost
zabila mou lásku.
Rozervaný šat ,zašedlost mích tváří
lavička z mramoru se snaží
vpít mé srdce.
Nečekej tak trpce chutnal tvůj ret
oči ¨tvé jak medúzy,já mněl zkamenět.
Snad zanikl jsem na lavičce z mramoru
co přenechal tu jaký
umělec.
Šat s vůli větru zanechal po sobě
babí léto, nejsem.
Nečekej neboť tvá marnivost
zabila mou lásku.
Rozervaný šat ,zašedlost mích tváří
lavička z mramoru se snaží
vpít mé srdce.
Nečekej tak trpce chutnal tvůj ret
oči ¨tvé jak medúzy,já mněl zkamenět.
Snad zanikl jsem na lavičce z mramoru
co přenechal tu jaký
umělec.
Šat s vůli větru zanechal po sobě
babí léto, nejsem.
30.10.2022 13:32
Ty dva druhy laviček mě matou a konec básně už úplně. Přitom to začalo slibně ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.