23.10.2022
8
732 (10)
0
Sosna se chvěje ve větru.
Kořeny srůstají s tkáňi.
Stíny mizejí ve světlu.
Plní se nejhlubší přání.

Temná plátna pokryta
jasem zvadlých květů.
V divné kráse ukryta
šlépěj cizích světů.

Rázem vřískot hromu
a slzy kanou z nebes.
Těžko se vrací tomu.
v němž zakořenil se les.
 25.10.2022 18:46
Psavec: Děkuji
 25.10.2022 18:46
Sasanka: Děkuji. Konec jsem upravil podle návrhu od Lenči. Elegantnější řešení mě nenapadlo :D
 24.10.2022 18:27
Celkem se mi líbí.
 24.10.2022 11:38
Dobrá a hodně poetická,ale ten konec mě také při čtení drhne ;)
 23.10.2022 21:58
Lenča: Znovu děkuji za trefné postřehy. O detaily se postarám a nad rýmem ještě popřemýšlím :D
 23.10.2022 21:38
LudvíkRoiSoleil: Děkuji. Se správnou kritikou se hnedka psalo jinak :)
 23.10.2022 20:22
Ta se fakt povedla. Jen bych opravila detaily - tkání, světů, vrací. Taky mně osobně trochu drhne rým: slzy kanou z nebes/ v němž zakořenil les. Možná bych dala radši: A slzy kanou z nebes/v němž zakořenil se les. Ale to může být jen můj úhel pohledu. Jinak paráda :-)
 23.10.2022 17:03
No vida, tohle je výrazně lepší. Zatím tvoje nejlepší.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.