Čumím na svět ze tmy.
Okovy obrostly travou,
občas záblesk letmý.
Kde mám svou náturu dravou?
Zrcadlo věrné času
vysílá šedou a bledou.
Možná šlo uhnout lasu.
Pěšiny do nikam vedou...
Pomohly cizí uši.
Ten balvan ztratil pár deka,
trčící šutr v duši.
O trochu užší je řeka.
Něco vidím právě,
naděje nesměle kvete
mezi kovem v trávě.
Ještě se nevzdaluj, světe...
Okovy obrostly travou,
občas záblesk letmý.
Kde mám svou náturu dravou?
Zrcadlo věrné času
vysílá šedou a bledou.
Možná šlo uhnout lasu.
Pěšiny do nikam vedou...
Pomohly cizí uši.
Ten balvan ztratil pár deka,
trčící šutr v duši.
O trochu užší je řeka.
Něco vidím právě,
naděje nesměle kvete
mezi kovem v trávě.
Ještě se nevzdaluj, světe...
03.09.2022 11:35
Oceňuji vybroušenou formu a kvalitní rýmování. Zpracování pozdvihuje báseň vysoko z průměru, ale k dokonalosti jí pro mě něco chybí. Zarazila jsem se v prvním verši poslední sloky, který rytmicky trochu drhne a hlavně je obsahově jaksi neurčitý, i když právě tam by mělo sdělení gradovat.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.