Nespěchám

Kolem mne bzučí hejno vos,

pes okousává i tak již holou kost.

Ve lžíci vody na dně sklenky 

moucha bez života.

Na paletě sesychají barvy,

múza si našla milence,

mne opustila.

Srdce se z toho chvěje strachem?

Mysl říká, dost!

Rám zahalený posedavým prachem,

niterný pláč je pitomost.

Štětec napitý svým douškem,

odstín v plátno usedá,

to, co pokryto prachem,

z rámu obraz vyzvedá.

Noc započala kouzlit,

svící blikotavý stín,

smutek se vsákl do zdí,

opájí mne číše nebo stín.

Obraz téměř hotov,

sám sobě se s úctou ukloním.

Ta dívka, co stala se mi múzou,

tam v plátně kráčí kam,

vítr sebral jí klobouk.

S posledními tahy nespěchám.