To smrt umí

Života se držíš pevně,
však smrt na krk dýchá jemně.
Volá k tobě slova míru,
věříš jí a vkládáš víru

do slov, která hladí duši,
do tónů, co matou uši,
do paží, co spálí tělo,
drží vše, co neumřelo.

Věříš hlasu, v tichu šumí,
šálit smysly, to smrt umí.
Když složíš tvář k ní do klína,
obklopí tě mlha líná.

Víčka těžknou, čas se krátí,
zakřič, než se duše ztratí.
Rty jsou tuhé, hrdlo pálí,
voda se ti do plic valí.

Už je pozdě, drahé dítě,
zlo kol tebe spletlo sítě.
Hluší ke tvým prosbám byli,
ti kdož přijdou každou chvíli.

Vůně chlóru v kovu mizí,
skončil další život ryzí.
Ostrá čepel z prstů padá,
prolila se dnes krev mladá.