Šťastný konec patří knize

Vidíš prsty na své kůži,
vidíš samet v květech růží.
Těžká vůně sladkých přání,
vzali je, kdož nejsou zváni.

Berou vše, cos ve snech měla,
rvou výsměšně kůži z těla.
Doširoka rozevřená,
chtělas to přec – býti žena?

V slzách plují pryč tvé vize,
šťastný konec patří knize.
Drž je pevně, má spanilá –
ty sny, co jsi zachránila.

Ulehni pak v samet tiše,
ponoř se hloub do své říše.
Až dnes slunce skloní hlavu,
budeš opět v rukou davu.