|
Drabble na zadaná slova:
*mrkev*bolest*vroucně*strkat*mokrý.
 10.02.2022 2 588(5) 0 |
Jmenuji se Julie Červená, je mi třicet a jsem singl!
Jsem pohledná přírodní blondýnka, mám upřímné modré oči, výšku stopětasedumdesát a váhu pětapadesát kilo. Umím dobře vařit, jsem pracovitá a rodiče mi poskytli přísnou katolickou výchovu...
Prý už jsem holka na vdávání!
Každý den se tedy vroucně modlím k panence Marii, aby mi poslala hodného bohabojného mládence, zatím ale marně! Asi toho má moc...
Poslední dobou mívám podivné sny, probouzím se celá mokrá a v srdci pociťuji bolest...
Nastrouhám si mrkev s cukrem, strkám tu dobrotu do úst a hledám útěchu v bibli! Maminka vždycky říkala, že Láska prochází žaludkem...
Jsem pohledná přírodní blondýnka, mám upřímné modré oči, výšku stopětasedumdesát a váhu pětapadesát kilo. Umím dobře vařit, jsem pracovitá a rodiče mi poskytli přísnou katolickou výchovu...
Prý už jsem holka na vdávání!
Každý den se tedy vroucně modlím k panence Marii, aby mi poslala hodného bohabojného mládence, zatím ale marně! Asi toho má moc...
Poslední dobou mívám podivné sny, probouzím se celá mokrá a v srdci pociťuji bolest...
Nastrouhám si mrkev s cukrem, strkám tu dobrotu do úst a hledám útěchu v bibli! Maminka vždycky říkala, že Láska prochází žaludkem...
11.02.2022 - 01:06Psavec: Asi ano, Milane! ;-)
No, ta Julie Červená existuje a píše uhozené sloupky do Metra. Pod tím názvem měla jeden takový v r.2014, když jsem byl na montáži v Praze. Mezitím někoho klofla, tak líčila strasti mladé manželky, pak těhotenství, poté těžký život matky. Prostě vždy strašně prožívala to, co jiné dělají v pohodě! A hrála si na velkou autoritu. :-)
No, ta Julie Červená existuje a píše uhozené sloupky do Metra. Pod tím názvem měla jeden takový v r.2014, když jsem byl na montáži v Praze. Mezitím někoho klofla, tak líčila strasti mladé manželky, pak těhotenství, poté těžký život matky. Prostě vždy strašně prožívala to, co jiné dělají v pohodě! A hrála si na velkou autoritu. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jmenuji se Julie červená, je mi třicet a jsem single... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kohoutí závod
Předchozí dílo autora : O zakleté princezně
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
selnekivik» narozeniny
vdana [16], Angel12 [16], Marnerin [11], AdamSeski [11], Krysař [9], Slovanská Julie [7], Spero [6], Autor [2], milos [1]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
