 20.01.2022 1 665(7) 0 |
v blankytné tmě
temné páry našich snů
plynou do bezvědomí
v šlépějích ztracených
zamrzlých břehů touhy
prohrané v mém úsilí
jako tiché potoky zmaru
zní teskné noty spásy
vykoupené něhou
tvé konečné přísahy
de bono et malo
temné páry našich snů
plynou do bezvědomí
v šlépějích ztracených
zamrzlých břehů touhy
prohrané v mém úsilí
jako tiché potoky zmaru
zní teskné noty spásy
vykoupené něhou
tvé konečné přísahy
de bono et malo
25.01.2022 - 05:22
De bono et malo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Víno dopíjím
Předchozí dílo autora : Na nádraží touhy
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Raphael [18], LucasBun [15], Rico11 [14], incompris [14], taron [14], Akaren [13], jaroslav [12], Olivka [11], markky [9]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
