přidáno 14.01.2022
hodnoceno 0
čteno 28(4)
posláno 0
Je zima,
jedu tramvají,
venku mínus tři,
já lítám hlavou v povětří.

Jak vystupuju z tramvaje,
sčítám, počítám,
koukám sem i tam,
kolik vlastně ještě lidí v Praze šťastných je.

Už to tak možná bude,
nebo to tak vždycky bylo,
že když jsme chtěli slunko,
venku lilo,
a ani na chviličku,
jen malou naděje holubičku,
se skrz mraky neprobilo.

Štěstí uletělo,
jako ta holubička,
co nad Prahou krouží,
zatímco se jejími ulicemi plouží,
to co z nás ještě zbylo.
Někdy snad, v létě ráno,
se někdo zrovna probudil,
a přeci jen mu bylo
milo.

Ta malá chvíle, než sebe i město odsoudil,
než prach ulic ho znovu obkroužil,
byla nádherná.

Co vám budu povídat,
byl jsem to já, ten někdo,
a tak věřím, doufám, snad,
zažije ten pocit,
že není všechno chlad a tma,
že není všechno smrt a mlha,
že je za co bojovat,
a že přijde slunovrat,
celá, celičká má Praha.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Má Praha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Když umře někdo...
Předchozí dílo autora : Nechceme nikoho potkat

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Apple MacBook

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku