|
Báseň jsem původně psala jako baladu. Je to můj první pokus o něco složitějšího. Je to celé psané volným veršem, takže může chybět dokonalost rýmu a nějaká metafora. Snad i tak ocení někteří čtenáři moji snahu
|
Muž s ostrou dýkou
sepnutou mezi zuby.
Kráčí noční Prahou
a krev je v jeho stínu.
Blížící se bouřky mrak,
odkrývá jeho vinu.
V šeru pouličních lamp,
naposled spatřil tu tvář.
Mrtvá žena…
Ještě dýchá a odvrací svůj zrak.
Zraněná však není zvenčí.
Její srdce zlomeno,
roztříštěno po ulici.
V tu chvíli muži došlo,
cos to proved ničemo!
Zoufale teď doufá v odpuštění,
avšak slovy ženu sťal.
Přišla o svou víru v něj,
z muže se stal pouhý klam.
sepnutou mezi zuby.
Kráčí noční Prahou
a krev je v jeho stínu.
Blížící se bouřky mrak,
odkrývá jeho vinu.
V šeru pouličních lamp,
naposled spatřil tu tvář.
Mrtvá žena…
Ještě dýchá a odvrací svůj zrak.
Zraněná však není zvenčí.
Její srdce zlomeno,
roztříštěno po ulici.
V tu chvíli muži došlo,
cos to proved ničemo!
Zoufale teď doufá v odpuštění,
avšak slovy ženu sťal.
Přišla o svou víru v něj,
z muže se stal pouhý klam.