Po nějaké době se objevily nové varianty, jak psát a mluvit o lidech (zejména těch genderově nevyhraněných). Proto zde uvádím tři nové varianty své povídky Plytká hygiena hlavy a zajímalo by mě, která z nových variant je vám nejméně nepřijatelná. Plytká hygiena hlavy je zvláštní povídka o Singularis/dovi, jeho/jejím pohledu na svět a umývání hlavy šamponem.
přidáno 24.07.2021
hodnoceno 2
čteno 123(2)
posláno 0
Původní varianty (v mužském, ženském a mužském/ženském rodě) jsou na https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31294-plytka-hygiena-hlav
y


Varianta -u

Singularis se vrátilu ke svému seznamu úkolů na víkend a shledalu, že je na čase umýt si vlasy. Mělu seznam úkolů rádu, protože jímu pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzalu si froté ručník a zamířilu do koupelny. Cestou se zamyslelu: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy mělu raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupivši do koupelny, praštilu dveřmi. Nemohlu za to, chyběl jímu cit pro polohu dveří. Když si to uvědomilu, vzpomnělu si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo jímu, že ho chápe.

Ručník odložilu na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundalu a černé tričko si svléklu přes hlavu. Podprsenku nenosilu a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzalu zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používalu, mělu určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomovalu si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla ježí, ale bylu připravenu ji převzít. Otevřelu láhev a přičichlu. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dalu by přednost šamponu bez parfému, ale pochybovalu, že by takový sehnalu. (Ne že by se o to kdy snažilu.) Nemohlu by si vyrobit šampon podle svých představ samu? Doba jímu nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatexí a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložilu a vzalu do ruky hlavici sprchy. Otevřelu teplou vodu a zkusilu ji rukou. Tekla studená. Muselu počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlelu, soustředilu se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustilu ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Mělu rádu, když je vše v pořádku. Vědělu o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhle lupičixe nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitlu uprostřed džungle, obklopenu skupinou zlých čarodějixí, usilujících jímu o život. Singularis takovů nebylu a s těmito touhami nesouznělu.

Nad vanou si namočilu rovné hnědé vlasy, zastavilu vodu a odložilu hlavici sprchy. Vzalu lahvičku a vymáčklu z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přeneslu ji na temeno hlavy. Druhou dávku dalu těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložilu láhev a ta tři místa promnulu, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzalu hlavici sprchy, naklonilu se nad vanu a smylu šampon vodou. Bohužel jímu přitom trocha natekla do očí, takže je muselu nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavilu vodu a naneslu si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomovalu; šampon byl zřejmě bystřejší než onu. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomnělu si, že někde četlu, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusilu, voda jímu na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenalu žádný rozdíl. Na šamponu pro niho bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzalu hlavici sprchy a smylu ji všechnu. Teď místo šamponu vzalu kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletlu. Vytlačilu si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Naneslu si na vlasy tři dávky a rozetřelu. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusilu promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se jímu to.

Pak vzalu opět hlavici a vlasy si osprchovalu, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušilu si je, přičemž dávalu pozor, aby použilu jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchovalu a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušilu zbytkem ručníku. Protřelu si oči a mohlu je opět otevřít. Bez brýlí vidělu rozmazaně, ale bylu na to zvyklů. Toto byl ježí svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který vidělu přes brýle.

Pustilu do sprchy studenou vodu a opláchlu s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavilu vodu a odložilu hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidilu na regál, ručník složilu a odložilu na topení. Obléklu si župan, vzalu brýle a vydalu se z koupelny. Přitom nechtěně udeřilu kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v ježí psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale ježí vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítilu a vlastně se takovým situacím nechtělu zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřebovalu. Zrakem a hmatem vnímalu okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávilu ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetlu, zhlédlu, napsalu či chtělu napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však mělu Singularis silný vztah: logika jiho naplňovala; vědělu, že by bez ní nemohlu žít, že logika je ježí nedílnou součástí a dává jímu sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšlu z koupelny. Dveře nechalu otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložilu brýle k počítači, protože je potřebovalu především tam. Pak si vzalu fén a vlasy si s ním vyfoukalu do sucha. Pod županem mu byla trochu zima, ale vědělu, co s tím, tak se pousmálu a nafoukalu si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnulu fén, šlu ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnilu župan za tričko.

V očích cítilu jemné pálení, tak vzalu drobnou láhev oční vody, zaklonilu hlavu a nakapalu si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohybovalu očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřelu, aby ji z nich vytlačilu. Cítily se lépe, tak položilu láhev na její místo.

Vrátilu se k seznamu úkolů, vzalu pero a s pocitem uspokojení zatrhlu políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.

Varianta -e

Singularis se vrátile ke svému seznamu úkolů na víkend a shledale, že je na čase umýt si vlasy. Měle seznam úkolů ráde, protože jímu pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzale si froté ručník a zamířile do koupelny. Cestou se zamyslele: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy měle raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupivši do koupelny, praštile dveřmi. Nemohle za to, chyběl jímu cit pro polohu dveří. Když si to uvědomile, vzpomněle si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo jímu, že ho chápe.

Ručník odložile na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundale a černé tričko si svlékle přes hlavu. Podprsenku nenosile a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzale zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používale, měle určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomovale si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla ježí, ale byle připravene ji převzít. Otevřele láhev a přičichle. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dale by přednost šamponu bez parfému, ale pochybovale, že by takový sehnale. (Ne že by se o to kdy snažile.) Nemohle by si vyrobit šampon podle svých představ same? Doba jímu nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatexí a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložile a vzale do ruky hlavici sprchy. Otevřele teplou vodu a zkusile ji rukou. Tekla studená. Musele počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlele, soustředile se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustile ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Měle ráde, když je vše v pořádku. Věděle o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhle lupičixe nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitle uprostřed džungle, obklopene skupinou zlých čarodějixí, usilujících jímu o život. Singularis takovů nebyle a s těmito touhami nesouzněle.

Nad vanou si namočile rovné hnědé vlasy, zastavile vodu a odložile hlavici sprchy. Vzale lahvičku a vymáčkle z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přenesle ji na temeno hlavy. Druhou dávku dale těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložile láhev a ta tři místa promnule, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzale hlavici sprchy, naklonile se nad vanu a smyle šampon vodou. Bohužel jímu přitom trocha natekla do očí, takže je musele nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavile vodu a nanesle si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomovale; šampon byl zřejmě bystřejší než one. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomněle si, že někde četle, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusile, voda mu na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenale žádný rozdíl. Na šamponu pro niho bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzale hlavici sprchy a smyle ji všechnu. Teď místo šamponu vzale kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletle. Vytlačile si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Nanesle si na vlasy tři dávky a rozetřele. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusile promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se jímu to.

Pak vzale opět hlavici a vlasy si osprchovale, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušile si je, přičemž dávale pozor, aby použile jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchovale a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušile zbytkem ručníku. Protřele si oči a mohle je opět otevřít. Bez brýlí viděle rozmazaně, ale byle na to zvyklů. Toto byl ježí svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který viděle přes brýle.

Pustile do sprchy studenou vodu a opláchle s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavile vodu a odložile hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidile na regál, ručník složile a odložile na topení. Oblékle si župan, vzale brýle a vydale se z koupelny. Přitom nechtěně udeřile kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v ježí psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale ježí vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítile a vlastně se takovým situacím nechtěle zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřebovale. Zrakem a hmatem vnímale okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávile ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetle, zhlédle, napsale či chtěle napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však měle Singularis silný vztah: logika jiho naplňovala; věděle, že by bez ní nemohle žít, že logika je ježí nedílnou součástí a dává jímu sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšle z koupelny. Dveře nechale otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložile brýle k počítači, protože je potřebovale především tam. Pak si vzale fén a vlasy si s ním vyfoukale do sucha. Pod županem jímu byla trochu zima, ale věděle, co s tím, tak se pousmále a nafoukale si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnule fén, šle ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnile župan za tričko.

V očích cítile jemné pálení, tak vzale drobnou láhev oční vody, zaklonile hlavu a nakapale si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohybovale očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřele, aby ji z nich vytlačile. Cítily se lépe, tak položile láhev na její místo.

Vrátile se k seznamu úkolů, vzale pero a s pocitem uspokojení zatrhle políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.

Varianta s hvězdičkou

Singularis se vrátil*a ke svému seznamu úkolů na víkend a shledal*a, že je na čase umýt si vlasy. Měl*a seznam úkolů rád*a, protože mu*jí pomáhal zbavit se starostí, nezapomenout na nic důležitého a udržet si pořádek v myšlenkách. Vzal*a si froté ručník a zamířil*a do koupelny. Cestou se zamyslel*a: Jak by si umýval vlasy medvídek Pú? (Kdyby je měl.) Ten z televize by možná použil med (vzhledem k tomu, že ho použil místo malty při stavbě zdi), ale ten z knihy ne, ten byl na něco takového příliš rozumný. Medvídka Pú z knihy měl*a raději než jeho americkou televizní adaptaci.

Vstoupiv*ši do koupelny, praštil*a dveřmi. Nemohl*a za to, chyběl mu*jí cit pro polohu dveří. Když si to uvědomil*a, vzpomněl*a si na Lennieho z novely (a filmu) O myších a lidech. Připadalo mu*jí, že ho chápe.

Ručník odložil*a na radiátor ústředního topení. Brýle s výraznými černými obroučkami si sundal*a a černé tričko si svlékl*a přes hlavu. Podprsenku nenosil*a a čelenku či gumičku do vlasů doma také ne.

Z regálu vzal*a zelenavou plastovou láhev šamponu. Zatímco k druhu zubní pasty, který používal*a, měl*a určitý vztah, ke značce šamponu ne: byl to jen šampon. Uvědomoval*a si zodpovědnost za to, že láhve šamponu musejí být vždy na svém místě na regálu a nesmějí dojít. Ta zodpovědnost nebyla jeho*jí, ale byl*a připraven*a ji převzít. Otevřel*a láhev a přičichl*a. Provokativně voněl. Určitě obsahoval chemicky syntetizovaný parfém. Dal*a by přednost šamponu bez parfému, ale pochyboval*a, že by takový sehnal*a. (Ne že by se o to kdy snažil*a.) Nemohl*a by si vyrobit šampon podle svých představ sám*a? Doba mu*jí nepřála, společenským trendem bylo vše kupovat hotové a hygienickými předpisy konzervovat stávající výrobní postupy, chránit zisky podnikatelů*ek a bránit jakékoliv skutečné inovaci.

Lahvičku odložil*a a vzal*a do ruky hlavici sprchy. Otevřel*a teplou vodu a zkusil*a ji rukou. Tekla studená. Musel*a počkat, než doteče voda z ohřívače. Zatím nepřemýšlel*a, soustředil*a se jen na teplotu vody. Když se voda ohřála, pustil*a ji do sprchy. Stříkala, jak měla. Vše bylo v pořádku. Měl*a rád*a, když je vše v pořádku. Věděl*a o lidech, kterým by se líbilo, kdyby teď do koupelny vtrhli*y lupiči*ky nebo kdyby vodovodní baterie explodovala a ze stěny by začal tryskat nekontrolovatelný proud vody nebo kdyby se proti své vůli ocitl*a uprostřed džungle, obklopen*a skupinou zlých čarodějů*ek, usilujících mu o život. Singularis takový*á nebyl*a a s těmito touhami nesouzněl*a.

Nad vanou si namočil*a rovné hnědé vlasy, zastavil*a vodu a odložil*a hlavici sprchy. Vzal*a lahvičku a vymáčkl*a z ní na prsty dávku chladivého šamponu. Přenesl*a ji na temeno hlavy. Druhou dávku dal*a těsně nad krk a třetí nad lopatky. Odložil*a láhev a ta tři místa promnul*a, aby se šampon dostal na všechny vlasy. Moc nepěnil, jen se líně převaloval z místa na místo. Vzal*a hlavici sprchy, naklonil*a se nad vanu a smyl*a šampon vodou. Bohužel mu*jí přitom trocha natekla do očí, takže je musel*a nechat zavřené a pokračovat poslepu.

Zastavil*a vodu a nanesl*a si stejným způsobem další tři dávky šamponu. Tentokrát při roztírání výrazně pěnil, jako by poznal, že vlasy již nejsou mastné. Singularis si to nikdy zvlášť neuvědomoval*a; šampon byl zřejmě bystřejší než on*a. Alespoň co se týče vlasů. Vzpomněl*a si, že někde četl*a, že šampon by se měl nechat nějakou dobu působit, ale když to tehdy zkusil*a, voda mu*jí na hlavě zchládla a nepříjemně studila a ve výsledku Singularis nezaznamenal*a žádný rozdíl. Na šamponu pro něj*ni bylo nejdůležitější, aby se dal dostat zase z hlavy pryč.

Pěny bylo tolik, že kousky odpadávaly do vany. Singularis vzal*a hlavici sprchy a smyl*a ji všechnu. Teď místo šamponu vzal*a kondicionér. Byl ve zcela jiné láhvi, takže nehrozilo, že by si je spletl*a. Vytlačil*a si trochu na prsty. Byl to krém, tužší než šampon, ale tekutější než zubní pasta. Nanesl*a si na vlasy tři dávky a rozetřel*a. Nepěnil vůbec, jeho konzistence zřejmě bránila vzniku bublinek. Singularis se pokusil*a promnout si vlasy směrem ke kořínkům, jak radil návod na láhvi, ale nepodařilo se mu*jí to.

Pak vzal*a opět hlavici a vlasy si osprchoval*a, tentokrát zvlášť důkladně. Vysušil*a si je, přičemž dával*a pozor, aby použil*a jen třetinu ručníku. Když už byly vlasy jen mírně vlhké, znovu si je osprchoval*a a nejspíš z nich vytekla spousta šamponu a kondicionéru, která se zvládla prvnímu důkladnému umytí vyhnout. Pak si je usušil*a zbytkem ručníku. Protřel*a si oči a mohl*a je opět otevřít. Bez brýlí viděl*a rozmazaně, ale byl*a na to zvyklý*á. Toto byl jeho*jí svět, ne ten zaostřený, plný zneklidňujících detailů, který viděl*a přes brýle.

Pustil*a do sprchy studenou vodu a opláchl*a s ní vanu. Ta totiž také potřebovala být čistá. Pak konečně zastavil*a vodu a odložil*a hlavici na její místo. Zatímco šampon a kondicionér uklidil*a na regál, ručník složil*a a odložil*a na topení. Oblékl*a si župan, vzal*a brýle a vydal*a se z koupelny. Přitom nechtěně udeřil*a kolenem o kovové žebro radiátoru ústředního topení. Kdesi hluboko v jeho*jí psychice se vzbudila jiskra hněvu, ale jeho*jí vědomí ji nechalo okamžitě vyhasnout, uvědomilo si polohu radiátoru a pokračovalo v chůzi. Bylo by nelogické reagovat: radiátor nevnímá a nepotřebuje nic vědět, bolest Singularis skoro necítil*a a vlastně se takovým situacím nechtěl*a zcela vyhýbat, měly i svoji příjemnou složku: byl to kontakt s fyzickým světem, který potřeboval*a. Zrakem a hmatem vnímal*a okolní svět jen slabě, vzdáleně a nejasně. Většinu času trávil*a ve svých myšlenkách, přehráváním vzpomínek či přemýšlením o něčem, co přečetl*a, zhlédl*a, napsal*a či chtěl*a napsat. Občas se trochu otlouct byla dobrá příležitost, jak zůstat s fyzickým světem v kontaktu.

K logice však měl*a Singularis silný vztah: logika ho*ji naplňovala; věděl*a, že by bez ní nemohl*a žít, že logika je jeho*jí nedílnou součástí a dává mu sílu, odhodlání a víru. Nebyla to však logika černobílá, ale obrazně řečeno barevná: bylo v ní určité místo i pro paradoxy, dvojsmysly, chyby, pochybnost, neznalost, emoce, city a intuici. Všechno to bylo jistým způsobem, za určitých okolností a z určitého hlediska logické... Ale vraťme se k příběhu.

Singularis vyšel*la z koupelny. Dveře nechal*a otevřené. Tak to bylo v pořádku. Odložil*a brýle k počítači, protože je potřeboval*a především tam. Pak si vzal*a fén a vlasy si s ním vyfoukal*a do sucha. Pod županem mu*jí byla trochu zima, ale věděl*a, co s tím, tak se pousmál*a a nafoukal*a si tam fénem teplý vzduch. Bylo to úžasně příjemné. Vypnul*a fén, šel*la ho vrátit na místo, kam patřil, a pak ještě v koupelně vyměnil*a župan za tričko.

V očích cítil*a jemné pálení, tak vzal*a drobnou láhev oční vody, zaklonil*a hlavu a nakapal*a si ji do očí. Studila, ale příjemně. Singularis pomalu pohyboval*a očima, aby se oční voda roztekla, a pak je prudce sevřel*a, aby ji z nich vytlačil*a. Cítily se lépe, tak položil*a láhev na její místo.

Vrátil*a se k seznamu úkolů, vzal*a pero a s pocitem uspokojení zatrhl*a políčko u úkolu „Umýt si vlasy“. Úkol byl splněn a vše bylo v pořádku.
Která z nových variant vám připadne nejpřijatelnější?

[0x]
-u
[0x]
-e
[1x]
s hvězdičkou
[0x]
-u a -e zhruba stejně
[0x]
-u a s hvězdičkou zhruba stejně
[0x]
-e a s hvězdičkou zhruba stejně
[0x]
všechny jsou nepřijatelné
[0x]
stydím se vyjádřit svůj názor


hlasovat mohou pouze přihlášení

přidáno 04.12.2021 - 06:41
Meluzina: Děkuji za komentář. Překvapuje mě, že je hvězdička tak populární. (Skutečně se používá a vím už o několika dalších lidech, kterým se líbí.) Ale má svoje nevýhody — komplikuje čtení textu (zvlášť čtení nahlas), jeho diktování a je typograficky neergonomická (činí čtení namáhavějším). (To poslední by se dalo napravit použitím upravené hvězdičky, speciálně navržené pro tento účel.) Co se týče toho -e, to už napadlo víc lidí, ale nikdo z nich tak nemluví; mluvit tak je poměrně nepříjemné a i když je příjemné si to číst, není úplně příjemné to poslouchat, to „-e“ budí takový „pichlavý pocit“. „-u“ používám už delší dobu (když mluvím s lidmi ochotnými to poslouchat) a dá se na něj bez problémů zvyknout, i když ze začátku se hodně pletlo s tvary jako „budu“. Nicméně ještě jsem objevil/a „-i“-variantu, založenou na myšlence převést všechny rodově rozlišené tvary do množného čísla bez rozlišení rodu. To je myšlenka založená na anglickém singular they, ale myslím, že v češtině by mohla také uspět, jen potřebuje trochu spolupráce od posluchače/ky. Myslím, že by se mi líbilo, kdyby se ujala ta, protože má řadu výhod.

Souhlasím, že jazyk vychází z kulturní tradice a že je dobré se jí držet co nejblíž a nedělat prudké změny. A myslím, že ta -i varianta je z tohoto hlediska perspektivní, protože když neznámého člověka oslovím „Promiňte, řekli byste mi, kolik je hodin,“ je dost pravděpodobné, že nebude mít problém to pochopit a ani se nepozastaví nad tím, že je tam sám.

Nicméně, o té hvězdičce začnu pomalu uvažovat. A ještě jednou děkuji za komentář!
přidáno 30.11.2021 - 22:10
Nejpřirozenější je pro mě *, zároveň však pro komplikovanost do budoucna nejméně přijatelná. Považuji ji za vhodný přechodový můstek k další formě. Jazyk je součástí kultury a ta vychází z určité tradice. Prudká proměna je těžko přijatelná. Proto bych dala * jako první krok. Dál by se mi líbilo -e.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Plytká hygiena hlavy : tři nové varianty (32) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Normalitymetr (33)
Předchozí dílo autora : Paris Violet (31)

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Lea [14], Spring [14], Draugen [14], elinka007 [10], timelady [6], Keyance [9], jjkapo [8], Shaylin [8], anicun [1]
» řekli o sobě
Dzany řekl o milancholik :
Je možné že jsem ovlivněn skupinou Kamelot,kterou poslouchám asi 15 let.Pokud jsem použil nechtěně snad jejich text,nebylo to umyslem.Dzany
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Apple MacBook

Na novém MacBooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2022 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku