Nově v chladu přiznání

Rozžhavené stopy chladu. Příliš.
Plazil se po štíhlé šíji,
To přiznání, že dnes se mýlíš
A tma dům za domem míjí.

Neomylné kroky tmy. Tak padá únava.
A něžné vábení těla k spánku.
Jak ale spát, když si pohrává
Naděje s myslí pro pozvánku.

Rozdmýchává velmi tiše
A taky velmi opatrně.
Oheň. Ten smí spálit klišé.
Snad pozměnit děj nepatrně.

Tma a zima. Zkřivené tělo.
Mysl v sněžítku. Srdce hoří.
A zase tělo.
Snad by v spánku chtělo…
A touha, co všechno nové tvoří.