O beránkovi

Vzbudil se beránek na slámě,
zvesela zamrkal po mámě.
Jako už předtím tolikrát,
mámo, na co budeme si hrát?

Přišlo jaro, užívej té krásy,
louky přičísly si vlasy
a do nich vetkly květy,
motýlů houfy vylétly si na zálety

Příroda vyvedla své děti,
poselství teď světem letí -
dejte průchod slunci, láskám,
naslouchejte hvozdů zkazkám.

Beránek zatím bez starostí
užívá mládí radostí.
Vesele skáče si s kuřátky,
zajíčky prohání za vrátky.

Syna svého hlídá ovčí máma,
s modlitbou tichou zůstává tu sama.
„Ať zůstane světlo v očích tvých
a nemusíš pykat za člověčí hřích.“