přidáno 11.07.2008
hodnoceno 3
čteno 1696(22)
posláno 0
Stavěla jsem vzdušné hrady
Říkala „Co kdyby“
Poslouchala tvoje rady
Věřila v tvé sliby

Doufala jsem v zázraky
Ale oheň pálil
Sledovala náznaky
Do kterých se život halil

Po večerech zpívala
Smutné písně žalu
Tvé rty něžně líbala
Bolest srdečního svalu

Do ticha jsem šeptala
Jak strašně mě to bolí
Tak dlouho jsem čekala
Kterou cestu zvolí

Přesto stále křičím..
Proč mě nikdo neslyší ?
.. pomozte mi.
přidáno 31.10.2012 - 23:53
hezká
přidáno 11.07.2008 - 12:25
tohle je naopak to nejvíc, co můžeš někomu ze sebe dát.být s někým nejen v dobrém, ale i ve zlém.
přidáno 11.07.2008 - 12:14
Zlato, já jsem přeci vždycky s Tebou. Vím, že to je málo, ale je to alespoň něco ..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tichá prosba do noci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Apologize
Předchozí dílo autora : Hra stínů

» narozeniny
adulinka311 [15], duše.barevná [14], X3merr [12], Svojko [12], Izzy [11]
» řekli o sobě
Severak řekl o tlachapoud :
Střez, střez se Tlachapouda, milý synu. Má tlamu zubatou a ostrý dráp. Pták Zloškrv už se těší na hostinu, vzteklitě číhá na tě Pentlochňap. -- Lewis Carrol: Alenka v říši divů (a za zrcadlem) (v překladu Aloyse a Hany Skoumalových)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

Wprices.com

Životní náklady - Všechny ceny na jednom místě

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming