přidáno 11.07.2008
hodnoceno 3
čteno 1218(22)
posláno 0
Stavěla jsem vzdušné hrady
Říkala „Co kdyby“
Poslouchala tvoje rady
Věřila v tvé sliby

Doufala jsem v zázraky
Ale oheň pálil
Sledovala náznaky
Do kterých se život halil

Po večerech zpívala
Smutné písně žalu
Tvé rty něžně líbala
Bolest srdečního svalu

Do ticha jsem šeptala
Jak strašně mě to bolí
Tak dlouho jsem čekala
Kterou cestu zvolí

Přesto stále křičím..
Proč mě nikdo neslyší ?
.. pomozte mi.
přidáno 31.10.2012 - 23:53
hezká
přidáno 11.07.2008 - 12:25
tohle je naopak to nejvíc, co můžeš někomu ze sebe dát.být s někým nejen v dobrém, ale i ve zlém.
přidáno 11.07.2008 - 12:14
Zlato, já jsem přeci vždycky s Tebou. Vím, že to je málo, ale je to alespoň něco ..

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tichá prosba do noci : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Apologize
Předchozí dílo autora : Hra stínů

»jméno
»heslo
registrace
» narozeniny
Deny [10], octopus [13], Dott [13], madanga [8], Obláčková [12], rezka [11], Artie [11], Neděle [3], zabijakplic [1]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Amelie M. :
Ráda přemýšlí nad různými věcmi (jako třeba nekonečno), má ráda myšlenky a dovede skombinovat rozum a cit.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ipad mini 5

Čtení i psaní na iPadu vás bude bavit!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2021 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku