Proč pocit mám, že časem mrhám,
v domnění že stále čekám?
Čekám dlouho, bez rozmyslu,
až nastane ten bod zlomu.
Kdy už dostanu se z pasti,
své afektivní osobnosti?
Proč musím tohle prožívat?
Nechci už nic přežívat...
Stačí jenom jeden den
a konečně by zmizel ten,
pocit marnosti co doprovází
všude mě a neodchází.
v domnění že stále čekám?
Čekám dlouho, bez rozmyslu,
až nastane ten bod zlomu.
Kdy už dostanu se z pasti,
své afektivní osobnosti?
Proč musím tohle prožívat?
Nechci už nic přežívat...
Stačí jenom jeden den
a konečně by zmizel ten,
pocit marnosti co doprovází
všude mě a neodchází.
23.02.2021 21:15
Vždy všechny otravuji pozitivizmem, cesta přes pesimizmus je delší, ale vede tam taky. Skus najít zkratku.
23.02.2021 16:55
Vzhledem k tomu, co sem vkládám, možná nejsem ten nejpovolanější, ale přesto - neboj, bude líp.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.