Tání ledu

Mrazivý chlad prochází mým tělem,
temná noc tam na jezeře, zdá se býti nekonečnou.
Vnímám jak led na hladině taje,
zbývá věřit, snad je ho dost pode mnou.

Dýchám ztěžka, bolest v plicích je tak ostrá.
Únava vše přebije...stále ještě v tohle doufám?
Každý pohyb vysiluje, čas plyne tak pomalu,
ležím tedy nehybně, mrznu dál a poslouchám...

Krev se ve mně zastavila, v hlavě se mi zatmělo,
Paralyzovaná strachy, nevnímám nic jiného.
Ten zvuk, ta intenzita....
Prasknutí ledu táhnoucí se do dáli, to neznačí nic dobrého.

Odhodlám se k natáhnutí dlaně,
vedle sebe na led pomalu ji pokládám,
led však vystřídala voda, tak smrtelně mrazivá.
Zavřu oči... a konečně, usínám.