O pocit marně škemrá,líně se převálcuje.....

O pocit marně škemrá,líně se převálcuje,
ten pocit si černě nemaluje.
Hledá své slunce nahé jak slovo do ticha,
že křičí,to tak nenechá.

Zármutek v duši,zabodne do těla,
ten pocit marnosti,dálka se změnila.
Oheň si jen tak pálí,dál se lituje,
chvíle je pocit,blázna Varuje.

O všem co dál se mění,
smutek svého zrcadlení.
Války tisíce tváří,tisíce stínu,
uznává pocit,všednost prázdných splínu.

Je prázdná noc,a postel křičí,
doteky lásky jsou v prachu,a brečí.
To ale asi před lhářem varuje,
O pocit marně škemrá,líně se převálcuje.