Dívka zasněná

Tam někde v dáli, hluboko v lesích,
zasněná dívka si zpívá, pozdě po nocích.
Hledá klid a místo,
kde by mohla žít,
pak tiše si lehnout, o budoucnu snít.

Hvězdy i měsíc, jsou její mapou,
vždy svítí jí na cestu,
nenechají ji slepou!
Kroků šepot a chladivý větřík,
nedá jí spát, i když nosívá svetřík.

Snad jen barvy kolem nejsou tak jasné,
pocit však se nemění,
vše je krásné, i po tom setmění.
Dívka stále si zpívá,
svůj hlásek neukojí.
I když je v temnu, tu záři vidí
a srdce, jí nebolí.

Začíná svítat a Slunce se hlásí,
Dívka se zastaví, na zádech jí mrazí.
Hvězdy i Luna se poroučí,
už více nenaučí.
Čas je holt rychlejší
A ona jen lidskou duší.