Pocity

Před moudrostí smekám,
máloco je vyšší.

Před láskou klekám,
snad mě slyší.

Běsnění živlů se lekám,
z nich smrt čiší.

Pod příkořím hekám,
to volnost je mi bližší.

Před spánkem se svlékám,
ten poskytne snů číši.

Při štěstí do svého nitra stékám,
tak se štěstí od slz liší.

Své touhy šeptám řekám,
v místech kde peřeje se ztiší.

Z citů, něhy chleba spékám,
pro srdce co mě slyší.

Na souznění čekám,
je vzácné v lidské říši.

Odcházím někam,
snad ještě je kam…