Noc pro bludičku

Když tma setře bílou z parapetů
a listy přilehnou ke větvím
čas ve snu dlouží stín

tak začínám počítat hvězdy.

Trochu mě pletou letadla
jak rychle brázdí noční oblohu
a já se bez tebe nemohu
dopočítat.

Osud nikdy nespí.

Rosa zdobí krajkou moji peřinu
pár nočních ptáků bloudí v mlze
sto Měsíců ve zlaté stuze
se třpytí jak náhrdelník pro ženu.

Vydechlo kapradí v temných lesích
a láká hedvábí utkané z mechu
bahenní víla beze spěchu
sbírá lásku v uschlém rákosí.

Svět poskládaný z trojúhelníků tmy
a stříbra ranních pavučin
svět, v němž nejsou lidé
jenom ty
...
já vím.