|
Zavěšený, trochu nepohodlné.
 01.08.2020 0 448(4) 0 |
Tahám ji za vlasy, za účes
rozervu počasí. Uteču
do sebe, rozervu se a zase
se nechám složit. Přeložen
a zase složen, na součástky
zrezivělé. Únos v těle už obydleném.
Vězím tu a nevěřím ti, nikomu.
Co se mnou zamýšlíš chceš mou
odpověď tak drze, větříš jako pes.
Uzavřený rozčleněný nic už nevím.
Jen tu tak bloudím, někoho tu občas
sloužím, někdy se to nepovede. Vznikne
pak kreatura která jenom zírá, vniká.
Je to jednoduché před autobus se položit.
Rozlítit se, upustit granát pojistku, držet v ruce.
Na vrcholu skal prostě tam kde jsi tak blízko
nebi. Odpoutat se od země a lítat jako ptáci,
nebo tak nějak. Gravitace ti řekne ne vše ti zatrhne,
nohy podtrhne.
Výkřik neb skřek, prostě jenom takové pohnutí
mysli. Prý nesmysli máš je, v mozku tak trošku.
Jsem tu víceméně jsem tu více, celý tu dlím uvidím
to co nechci vidět, vidím jen sklíčeno utonulou
budoucnost. Nic už nebude lepší vše se klopotně zhorší
nebo bude to jako dnes. Zítra zas jako nášup,
zbrkle daný odevzdaný, odraz v zrcadle co tam vidíš?
Je tam malý kluk který v něco doufal, náhle se
proměňuje stárne, je z něj stařec o holi ve tváři
jen umořená bolest.
rozervu počasí. Uteču
do sebe, rozervu se a zase
se nechám složit. Přeložen
a zase složen, na součástky
zrezivělé. Únos v těle už obydleném.
Vězím tu a nevěřím ti, nikomu.
Co se mnou zamýšlíš chceš mou
odpověď tak drze, větříš jako pes.
Uzavřený rozčleněný nic už nevím.
Jen tu tak bloudím, někoho tu občas
sloužím, někdy se to nepovede. Vznikne
pak kreatura která jenom zírá, vniká.
Je to jednoduché před autobus se položit.
Rozlítit se, upustit granát pojistku, držet v ruce.
Na vrcholu skal prostě tam kde jsi tak blízko
nebi. Odpoutat se od země a lítat jako ptáci,
nebo tak nějak. Gravitace ti řekne ne vše ti zatrhne,
nohy podtrhne.
Výkřik neb skřek, prostě jenom takové pohnutí
mysli. Prý nesmysli máš je, v mozku tak trošku.
Jsem tu víceméně jsem tu více, celý tu dlím uvidím
to co nechci vidět, vidím jen sklíčeno utonulou
budoucnost. Nic už nebude lepší vše se klopotně zhorší
nebo bude to jako dnes. Zítra zas jako nášup,
zbrkle daný odevzdaný, odraz v zrcadle co tam vidíš?
Je tam malý kluk který v něco doufal, náhle se
proměňuje stárne, je z něj stařec o holi ve tváři
jen umořená bolest.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
NA HÁKU : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : ROTUNDA
Předchozí dílo autora : PHantom
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Mari» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
