Kouzelná noc

Už spí ?
Nespí !
A co dělá ?
Zvrací, neslyšíš ?
Ještě počkej.
Napiš si moje telefonní číslo.

Ukazuju prsty čísla.
Ještě jedno a můžeme si alespoň psát.
Jiná komunikace je zakázaná.

Přichází.
Předstíráme spánek.
On usíná a ona se ve světle dohasínajícího ohně plíží
potichu ke mně.
Její silueta vytváří na zdi antické sochy.
Poslední krok a vrhá se do tmy.

Podávám jí ruku.
Pomáhám jí lehnout si vedle mě.
Je nádherná, tajemná, hledá to co já.
Není to chtíč a není to ani láska,
je to něco jiného.

Společně to nacházíme, aniž víme co to je,
aniž to umíme specifikovat.

Jenže někdy,
v kouzelné noci,
kdy je na nebi víc hvězd než na světě ústrků,
to prostě najdeš,
aniž víš, co hledáš.