Na jedné malé farmě
uprostřed marocké pustiny
sedí si ve starém proutěném křesle
a patří mu všechen mír světa.
Slunce opaluje jeho bílou evropskou kůži,
zatímco jahody spokojeně zapouští kořeny
do nových záhonů, které pro ně ráno připravil.
Občasný závan větru mu čechrá vlasy
a otáčí stránky staré knihy
na jeho klíně.
Vypůjčil si malý kousek času v ráji,
poslouchá šum palmových listů
a popel z cigarety se pomalu snáší k zemi.
Klid, ticho a teplo.
Lidé utrácejí čas, aby získali peníze,
jiní utrácejí peníze, aby získali čas.
On utrácí oboje a zároveň nic,
aby získal právě tyhle chvíle,
říká jim život.
uprostřed marocké pustiny
sedí si ve starém proutěném křesle
a patří mu všechen mír světa.
Slunce opaluje jeho bílou evropskou kůži,
zatímco jahody spokojeně zapouští kořeny
do nových záhonů, které pro ně ráno připravil.
Občasný závan větru mu čechrá vlasy
a otáčí stránky staré knihy
na jeho klíně.
Vypůjčil si malý kousek času v ráji,
poslouchá šum palmových listů
a popel z cigarety se pomalu snáší k zemi.
Klid, ticho a teplo.
Lidé utrácejí čas, aby získali peníze,
jiní utrácejí peníze, aby získali čas.
On utrácí oboje a zároveň nic,
aby získal právě tyhle chvíle,
říká jim život.
24.04.2020 23:20
Yasmin
Líbí se mi myšlenka. Báseň vůbec není špatná, závěr mi to ale po pravdě trochu kazí... Dal by se podat originálněji.
21.04.2020 12:24
Tahle je dobrá. Možná zbytečně moc spojek, vím, že to bez nich někdy nejde, že tam to "a" chceme nacpat, ale zrovna tedy by klidně být nemuselo. Za mě je ten konec spíš otřepaný, ale jako celek báseň vyznívá příjemně.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.