--- čekám na VÝJIMEČNOU chvíli ---

Až si pro mě přijdou...
... Bude pozdě,
abych se omlouvala za všecky naděje,
který sem rozsázela
a asi pořád bude moc brzo,
abych ti řekla všechno,
co mám v krabičce --- ,,Pour le speciál“
---- protože čekám na VÝJiMEČNOU chvíli ----

Podívám se naposledy z okna,
kde normálně visí propocený tričko
a na stole nechám lístek
,, Love M.“
Tak jako vždycky.

Vlastně jako vždycky odejdu.
/ Ani tentokrát nevynechám zkoumavý pohled do zrcadla/
A ti pánové budou mít vysoký černý klobouky,
tak si vezmu ten z věšáku,
vysypu květy našich společných dní,
pán mi podá ruku
/ ,,Můžeme?“
,,Můžeme.“/
a ta moje bude trochu zpocená.
- Jako dneska, když je slunce moc vysoko a ty moc daleko –

Na ulicích bude ležet sníh,
lidi se po mně ani neohlídnou,
bude mi zima - v šatičkách –
a jeden z těch pánů mi nabídne místo v kabátu
a cigaretu ze stříbrný krabičky.
Budeme se loudat městem,
kouřit a vyfukovat nasládle vonící kouř,
v Paříži budou otevírat pekařství,
koupěj mi housku na dálku
a pak...
... Mě nechají odejít mou cestou.
--- A já budu vědět kudy ---

Před domem budou poskakovat havrani,
- lásko -
bude začátek ledna
a já si vzpomenu ...
... na všechny ty mý holčičí sny.
Po lemu kabátu steče jedna slza.
- za naše sny
- za naše doufání
- za mý probdělý noci
- za tvý nesmazatelný dotyky
- Pour toi, amour.

/ Takhle to bude...
... Až si pro mě přijdou ...
... Ať budou chtít cokoliv. /