přidáno 18.04.2020
hodnoceno 7
čteno 612(15)
posláno 0
Je mi k pláči
a je mi k vzteku
být sama před sebou na útěku
ty nejlíp víš jak ti bylo
jen jedna cesta tam
a žádná zpátky
už nejsi malá a nevěříš na pohádky
kde víra není, jsou žiletky
a všechno svoje gro vyměníš
za cenu jednosměrný letenky.

Škoda že na spáry srdce
nefungují lepenky
vzala bych tak půl metru
a celou bych tě obmotala
aby tě to nikdy nenapadlo
to co jsi udělala.

Je mi k vzteku
a je mi k pláči
vzpomínky na tebe se vrací
s podzimem
a nikdo dál stejně nevíme jak spočinem.

Ale mně přijde nefér
před tebou tolik let
mohlo být líp
jinej by byl svět
tvůj mladej věk
tvá energie
co sálala
nechápu dosud
proč tě ta mrcha dostala.

Už to není sranda
říkala si
už žádná recese
v úzkosti urputně svíraj tě deprese
vyčistit hlavu a z koňského hřbetu
vidět tak tu krásu, pro kterou žila si tu.

Mýt ten motiv, důvod proč vstávat
to měla si ty,
tak proč si to vzdala ?

Nikdo už mi odpověď nedá,
odešla krásná a šikovná žena.
Ani sbohem nestihla jsem říct
na stromě v lese po tobě zbyl jen kříž.

I když znali jsme se málo a krátce
nikdy nezapomenu.
přidáno 21.04.2020 - 16:21
Smutnka.
přidáno 20.04.2020 - 15:36
Taky už z mého života odešlo plno lidí, většinou kvůli nemoci. Souhlasím, že s každým z nich odešel kus mě. Nějvětší kus mě, ale odešel, když odešel člověk, který nezemřel, jen se mnou už nechtěl být
přidáno 20.04.2020 - 09:34
Birtiri: Není zač, chybička se vloudí. Občas tak jen zîrám, co dokážu napsat a to jsem býval v češtině dost dobrý!
A pokud jde o veršíky, zrovna mi to sedlo a co jsi psala, inspiruje k zamyšlení. Tak jsem z toho vypíchnul to podstatné i s poučením. Hezký den!
přidáno 19.04.2020 - 21:12
shane: Moc děkuju za upozornění, taková hloupá chyba :D, to mě mrzí, jinak děkuji za krásný rýmovaný komentář :), Všem! :)
přidáno 18.04.2020 - 20:59
Je to k pláči, je to k vzteku,
před sebou být na útěku,
oneway ticket jenom mít,
o cestě zpět pouze snít.

Kdo však jednou prošel vrátky,
nemůže se vrátit zpátky,
nescelí přetrhlou nit,
kupředu jen může jít!

P.S.
Kříž, ač ze dvou břeven zbit,
na stromě mohl jen zbýt!
přidáno 18.04.2020 - 17:27
Smutně hezké.
Po rozchodech člověk vždycky ztratí kus sebe, co odejde s ní/ním. A pak to zoufale hledá, aby to zase doplnil.
přidáno 18.04.2020 - 12:24
Když projdu kolem stínu
bojím se mít vinu
že ruku nepodám.
Stačí jen v tu správnou chvilku
nebude li ten člověk sám.
Život kdysi plakal na chodníku
za vlídná slova donesla my kytku.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Na rozcestí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nevím jak dál
Předchozí dílo autora : Pocity

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming