Pocity

Se slzami na víčku
pojď ke mně človíčku
pojď ke mně blíž

tváříš se spokojeně
ale uvnitř zima je
nekoukej, nesuď, žij a nechej žít

uvnitř nedokonalá,
kniha nedokončená
ještě nezapočatá
ruce se chvějí v prostotě bytí
jak ty, oni mě vidí

snažíš se víc dýchat než být
víc vlastnit než mít
víc přijímat než dávat
a kdo to má konečně chápat?

příliš vysoká hora
ten tvůj život
a na tebe škoda
všechno to cílený snažení
být lepší a lepšejší
zdaleka není to nejlepší

tváříš se spokojeně
ale uvnitř zima je
nekoukej, nesuď, žij a nechej žít

příliš vysoká hra
ten tvůj sen
a na tebe shora
kouká přitom jen Bůh
tak odpusť si sám
a jen ten nahoře suď
být lepší a lepšejší
zdaleka není to nejlepší

někdy je snazší
stulit se v náručí přírody
obejmout raději strom
a nechat jít životem dál
ty ostatní...

POCITY

PS: Strůjcem svého osudu nejsou oni,
ale ty!