přidáno 11.02.2020
hodnoceno 3
čteno 1014(7)
posláno 0
Se slzami na víčku
pojď ke mně človíčku
pojď ke mně blíž

tváříš se spokojeně
ale uvnitř zima je
nekoukej, nesuď, žij a nechej žít

uvnitř nedokonalá,
kniha nedokončená
ještě nezapočatá
ruce se chvějí v prostotě bytí
jak ty, oni mě vidí

snažíš se víc dýchat než být
víc vlastnit než mít
víc přijímat než dávat
a kdo to má konečně chápat?

příliš vysoká hora
ten tvůj život
a na tebe škoda
všechno to cílený snažení
být lepší a lepšejší
zdaleka není to nejlepší

tváříš se spokojeně
ale uvnitř zima je
nekoukej, nesuď, žij a nechej žít

příliš vysoká hra
ten tvůj sen
a na tebe shora
kouká přitom jen Bůh
tak odpusť si sám
a jen ten nahoře suď
být lepší a lepšejší
zdaleka není to nejlepší

někdy je snazší
stulit se v náručí přírody
obejmout raději strom
a nechat jít životem dál
ty ostatní...

POCITY

PS: Strůjcem svého osudu nejsou oni,
ale ty!
přidáno 12.02.2020 - 11:24
slavek: jo_: Děkuji, jsem ráda, že zaujala :).
přidáno 11.02.2020 - 19:22
jedním slovem... krásná... a ano, jak říká slavek, ten úvod je top...
přidáno 11.02.2020 - 15:58
Určitě to není nejpodstatnější z tvé básně, ale dostal mě už ten "človíček" na začátku. A celé to ústí v silnou myšlenku.
Moc fajn. Díky.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pocity : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Na rozcestí
Předchozí dílo autora : Snad se probudím

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming