Úvaha o umaštěném papíru

Myšlenky nejdou, tedy aspoň ne vhodné myšlenky... I když, co je vlastně vhodná myšlenka? Listy papíru jsou dnes popsaný tunami myšlenek, které jsou mnohdy krásně ozdobené, ale jsou prázdné jako papír od svačiny... Snad i ten papír má větší hodnotu než to co se na něm píše...

Jen vůně svačiny je cítit z papíru, který byl použit na verše mladého chlapce, který zatoužil po dívce. Ráno ji potkal cestou do školy - potkal ji, zasnil se a napsal pár řádků. Třeba jí už nikdy neuvidí, ale ty verše a pocit v srdci zůstávají. Umaštěný papír od svačiny je toho svědkem.

Tak tento papír a jeho obsah, je konečně ten správný typ papíru. A myšlenky na něm jsou hodny ceny. Nese informaci o mladíkově citu, je poselstvím jeho duše, je obohacením prázdné šmouhy mezi pisateli plků, jež pouze špiní papír. Tato malá jiskra vroucího citu zaplavila umaštěný papír a naplnila ho druhým, avšak mnohem cennějším posláním. A to vyznáním lásky, které se vepsalo do stvoření...

Svačina naplnila mladíkovo tělo, láska pronikla jeho srdcem a odraz duše i bohatství jeho citu se octly jako druhé, mnohem důležitější poslání, na tomto kousku papíru. Je svědkem toho, že civilizace ještě nezabila všechen cit v nás. A je toho svědkem obyčejný umaštěný papír!!!

Díky jemu, vzdejme mu hold!!!!