 15.02.2020 3 1285(9) 0 |
Čas se táhne jako med
s vůní květů mámivou,
papír hlásí „Přijdu hned“,
věčnost, nyní se slevou.
Čas je uzel úhoří
v chladu vody zelené,
do mozku se zanoří,
vše co je jen tušené
Čas je tiché kvílení
tužeb v dírkách klíčových,
stačí chvilka sdílení,
pád do hlubin bezedných.
Čas jsou kroky poutníka,
na cestě k nekonečnu,
nechci jít, chci utíkat,
však skončím dřív, než začnu.
s vůní květů mámivou,
papír hlásí „Přijdu hned“,
věčnost, nyní se slevou.
Čas je uzel úhoří
v chladu vody zelené,
do mozku se zanoří,
vše co je jen tušené
Čas je tiché kvílení
tužeb v dírkách klíčových,
stačí chvilka sdílení,
pád do hlubin bezedných.
Čas jsou kroky poutníka,
na cestě k nekonečnu,
nechci jít, chci utíkat,
však skončím dřív, než začnu.
16.02.2020 - 10:02slavek: Díky, taky to dá práci našroubovat ty pocity a myšlenky do vázaného verše. :-)
16.02.2020 - 07:22Hezké. (Zase se jednou objevuje bezchybný vázaný verš). :o)
A třetí sloka - paráda.
A třetí sloka - paráda.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Liss Durman [18], Gars sans Lendemain [18], Verba [18], Joker Jokerovitch Jokerson [13]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
