15.02.2020
3
Čas se táhne jako med
s vůní květů mámivou,
papír hlásí „Přijdu hned“,
věčnost, nyní se slevou.

Čas je uzel úhoří
v chladu vody zelené,
do mozku se zanoří,
vše co je jen tušené

Čas je tiché kvílení
tužeb v dírkách klíčových,
stačí chvilka sdílení,
pád do hlubin bezedných.

Čas jsou kroky poutníka,
na cestě k nekonečnu,
nechci jít, chci utíkat,
však skončím dřív, než začnu.
 12.04.2020 15:08
Čas ,pěkné ,pořát kamsi utíká
 16.02.2020 10:02
slavek: Díky, taky to dá práci našroubovat ty pocity a myšlenky do vázaného verše. :-)
 16.02.2020 07:22
Hezké. (Zase se jednou objevuje bezchybný vázaný verš). :o)
A třetí sloka - paráda.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.