Loď

Odvez mě lodi štíhlá,
pluj do moře zapomnění,
od břehů, kde se stmívá,
až k sinavým rozedněním.

Ode dnů plných těžkých chvil,
jichž svou mysl zbavit neumím,
od nadějí, o nichž jsem snil
a nářků, za něž se nestydím.

Na panenskou plachet běl
slova nevyřčená načmárám,
jež neřekl jsem, a měl,
abych splatil dluh svým pochybám.

Chci sám šplhat v lanoví
a z výšky hledět do dáli,
tam za obzor modravý,
za roky, co jsou za námi.

Tak létat s racky v ráhnoví,
klouzat si vzduchem průzračným
a křičet s nimi radostí,
že každý den je zázračný.