Život je hotel
bydliště na dobu určitou
čekáš na znamení
na zázrak
je to však jen
z louže pod okap
Poslední metro odjelo
kroky dozněly
ulice zvlhla
zvrhlý návrhář
oblékl tvé horké tělo
.
.
.
je pozdě
na svlékání
moc pozdě
bydliště na dobu určitou
čekáš na znamení
na zázrak
je to však jen
z louže pod okap
Poslední metro odjelo
kroky dozněly
ulice zvlhla
zvrhlý návrhář
oblékl tvé horké tělo
.
.
.
je pozdě
na svlékání
moc pozdě
Ze sbírky: Paměť touhy
20.01.2020 22:08
Taková báseň v člověku nějaký čas zůstane, čtenář je konsternován smutnou pravdou. A přesto, život není marný.
Vím, že jsem s tím už trapnej, ale když píšeš bez rýmů píšeš skvěle. Máš přirozený cit pro volný verš, umíš napsat báseň tak, aby byl soudržná, nerozutíkala se a přitom v ni bylo napětí.
Kdybych to uměl líp, tak bych kritizoval.
Vím, že jsem s tím už trapnej, ale když píšeš bez rýmů píšeš skvěle. Máš přirozený cit pro volný verš, umíš napsat báseň tak, aby byl soudržná, nerozutíkala se a přitom v ni bylo napětí.
Kdybych to uměl líp, tak bych kritizoval.
20.01.2020 13:49
Ajajajaj, škoda, že jsi to nestihla, protože tohle by bylo umístěno určitě na předních příčkách. Vůbec bych neřekla, že jsou tam nějaká zadaná slova, je to hrozně přirozené.. a ten konec!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.