přidáno 18.01.2020
hodnoceno 0
čteno 606(7)
posláno 0
Jsou chvíle, kdy se všechno otočí.
Byli a už nejsou spolu
a slzy místo dolů,
vtékají zpět do očí.

I stíny vracejí se do mraků,
co je vrhaly
a blesky běsů, přízraků,
které trhaly,
je vidět už jen z povzdálí.

Jsou okamžiky, kdy se všechno zlomí.
Kořeny vzhůru rostoucí stromy
se vrátí do náruče země
a cosi šeptá tiše, jemně:
" Kráčet musíš dál.
Zač by jinak život stál?"

I srdce s hlavou přestanou se hádat,
jak v staré káře v nitru zachrastí.
Víc nechce se už padat
do bezedných propastí
a vzhůru člověk začíná se škrábat.

Pak prochází tu pláň,
kde padlo tolik slov a vyznání.
Teď poslední jen zbývá pokání,
co se má stát, to se staň.
S modlitbou, nechť lehká jim je zemská tíže,
pokleká a stlouká jim všem kříže.

Už nepřijímá pod obojí,
osamocen proti času stojí,
už necítí ten zmatek, vinu.
Jen z endorfinů kocovinu.

Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
OTÁČENÍ? : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Co všechno voní
Předchozí dílo autora : Rovnoběžky

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku