A zase,
pokolikáté už?
Po krátkém, něžném čase
vrazí ti nůž
do otevřených ran.
A místo rán
s polibky na oči,
ještě tím nožem otočí.
A ještě kolikrát,
budeš moci dávat, brát
a smát se a milovat?
Když pořád víc,
hroutíš se do singularity,
z níž neunikne nic.
Ani city.
Pomůže snad kopretinek lán
v časech smutku,
v němž zoufalství je pán?
Kdy přes nekonečno dobrých skutků
potisící přichází ten zmar:
"Bylo to hezké, ale ZDAR!"
Je to už navždy
a prožije to každý?
Není už nebe,
v němž lze vzývat TEBE?
pokolikáté už?
Po krátkém, něžném čase
vrazí ti nůž
do otevřených ran.
A místo rán
s polibky na oči,
ještě tím nožem otočí.
A ještě kolikrát,
budeš moci dávat, brát
a smát se a milovat?
Když pořád víc,
hroutíš se do singularity,
z níž neunikne nic.
Ani city.
Pomůže snad kopretinek lán
v časech smutku,
v němž zoufalství je pán?
Kdy přes nekonečno dobrých skutků
potisící přichází ten zmar:
"Bylo to hezké, ale ZDAR!"
Je to už navždy
a prožije to každý?
Není už nebe,
v němž lze vzývat TEBE?
03.01.2020 13:25
Nemá to sice pevnou strukturu, která by asi byla pro píseň potřeba, ale jako bych z toho cítil melodii. Líbí se mi to.
A jsem zvědavý co na to řekne autor singularis, když už se objevil(a) v textu.
A jsem zvědavý co na to řekne autor singularis, když už se objevil(a) v textu.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.