|
jedna z mých básní, čerstvá novinka:)
 13.11.2019 0 1104(4) 0 |
sníh zkropený tvou vřící krví,
jím leden tvou vlast přikryje,
tys nebyl jediný, ni prvý.
To pistol leží v ruce tvé?
Jedna střela, tolik stačí,
Bys ze světa byl sprovozen.
Komu teď vavřín slávy patří?
Vždyť bránil jsi svou ženu jen.
Za čest její, či tu svou
Život sis krutě dal sám vzít?
Proč Bůh dal tobě cíl minout,
A Francouzi tě zastřelit?
Krev tvá leskne se a třpytí
V té bílé sněžné perleti,
Tvé pero více nezachytí
Námět, jenž ti přiletí.
Vlastenec a velký básník,
Tak dál tě budou nazývat.
Pro dopis, jeho obsah zrádný,
Věčně musíš, Sašo, spát.
jím leden tvou vlast přikryje,
tys nebyl jediný, ni prvý.
To pistol leží v ruce tvé?
Jedna střela, tolik stačí,
Bys ze světa byl sprovozen.
Komu teď vavřín slávy patří?
Vždyť bránil jsi svou ženu jen.
Za čest její, či tu svou
Život sis krutě dal sám vzít?
Proč Bůh dal tobě cíl minout,
A Francouzi tě zastřelit?
Krev tvá leskne se a třpytí
V té bílé sněžné perleti,
Tvé pero více nezachytí
Námět, jenž ti přiletí.
Vlastenec a velký básník,
Tak dál tě budou nazývat.
Pro dopis, jeho obsah zrádný,
Věčně musíš, Sašo, spát.
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
A. S. Puškin : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Neusínej, lásko...
Předchozí dílo autora : O markýze a dvou šermířích
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» nováčci
Voděnka» narozeniny
SAM A EL [13], Pavel Zikmund [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
