díla autoři deníky galerie diskuze

Nesměř, Julian a další...

Whetley

31.08.2019

básně/ostatní

95(7)

Jak dlouho musí člověk ležet, aby se stal kamenem?
Zeptej se jich.

Slunce mi očišťuje rány.

Kam se ztrácí řece proud, vrátí se Někdy?
Zeptej se jí.

Slunce mi očišťuje rány.

A když se vrátí staré lásky, proč nové nevzniknou z nich.

Slunce mi očišťuje rány.

Zmizel jsi po řece a tak se ptám, vrátíš se Někdy?

Slunce mi očišťuje rány.

Jak dlouho musí člověk plakat, aby se stal slzami a vodou v nich.

Na to se zeptej,
Klidně se zeptej,
Mě.

Komentáře (1)

01.09.2019 - 20:51

Meluzina

Závěr (poslední tři řádky) super. Má tam být "ocistuje", nebo "očišťuje"? Chyb je tam víc. První souvětí je gramaticky špatně, ale nerozporuji případný umělecký záměr. Celkově zajímavý nápad, ale nedotažené, nevyladěné...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

Nesměř, Julian a další... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Těsně před Vánoci
Předchozí dílo autora : Je mi jedno...

» vyhledávání

» řekli o sobě

Yana řekla o Sucháč :
Realista, který se občas toulá v oblacích ( to je to první co mě napadne ). Vnímám, že má jasno, ale přesto tomu občas uniká a je mu dobře v tom rozervaném světě básníků, muzikantů, bohémů, a to se mi líbí. Vnímám, že stojí nohama pevně na zemi, ale rád se od země odpoutá. Píše básničky plné radosti ze života, z lásky, z lásky a obdivu k ženám. Ví své a když se občas přežene mráček, brzy ho nahradí sluníčko. A ještě si cením toho, že dokáže pochválit, povzbudit, ale i taktně zkritizovat. Sakra co napsat negativního??? Asi jen to, že ho vlastně vůbec neznám...