Dvakrát

Čistím, čistím nerez plech,
hrany on má ostré,
kotouč brusky nařezal je,
jako břitvy mocné.

Čistím, čistím, jedu hranu,
bříška prstů tuší zradu,
cítím lehké říznutí,
a tělesné strnutí.

Koukám na svět s bledou tváří,
bříška prstů pláčou,
koukám na řez chirurgický,
rudě kapky tečou.

Bolesti se nebojíme,
i přes lehké mdloby,
zvukově si ulevíme,
vzduchem lítaj kur...

Na druhý den, stejná práce,
čistím, čistím nerez plech,
bříška prstů hojila se,
teď z nich zase cáká krev.

Dvakrát rána otevřená,
nezbyla mi na zlost síla,
smutně koukám, co se děje
se slzami v očích,
slaná slza skápla dovnitř,
křičím, brečím, močím...