Děsivé pocity, které může mít v dnešní době člověk, který považuje počítač za svoji soukromou věc.
přidáno 01.05.2019
hodnoceno 12
čteno 208(11)
posláno 0
Zatímco pracuji, znenadání se objeví bílé okno. Vypadá stroze a výhrůžně a ptá se, zda to chci hned, nebo později, že je to prý skvělé. Potlačím vzpomínky na kyberšikanu a odpovím, že později.

Později se to okno vrátí a ptá se mě na tu stejnou otázku. A k němu se objeví oznámení, že pokud to nebude hned, můj počítač může být v ohrožení.

Mám strach, protože jsem s počítačem sám/a a není tu nikdo, kdo by mě utěšil, tak odpovím, že to chci hned. Obrazovka zmodrá a zobrazí se na ní, ať nevypínám počíťač.

Pevný disk hrká. Někdo cizí je uvnitř a něco tam provádí, zatímco já tu sedím před klávesnicí a snažím se nemyslet na to, jak bezmocný/á a bezprizorní se cítím. Můj počítač už není můj. Už to nejsem já, kdo s ním zachází. Mohl/a bych stejně přijít i o tělo?

Už to trvá snad pět minut a moje úzkost se stupňuje. Uklidňují mě jen procenta na monitoru, blížící se k číslu sto, které pro mě znamená vysvobození.

Konečně je to za mnou a počítač mě nechá znovu se přihlásit. Plocha vypadá skoro jako dřív. Ale co za ikonu mi to nechali na hlavním panelu? A v oknech s nastavením se skrývají nové volby, které za mě někdo někdo zvolil a musím je jít odškrtnout. A místo na disku mi zabírají nějaké nové programy, které nejdou odinstalovat a za použití chtějí kus mého soukromí a souhlas s jeho zpracováním, komerčním využitím a dalšími dvanácti stránkami jejich podmínek.

Cítím, že by ty programy nejraději odinstalovaly mě, a nenapíšou to jen proto, že ještě nejznají PIN mé platební karty. (Ještě že už jsem ho zapomněl/a.)

A tak pokračuji ve své práci, cítíc se jako program v cizím počítači. A jen optimisticky doufám, že mě zatím ještě neodinstalují. Mé samolibé uživatelské jméno říká, že jsem Administrátor, ale dobře vím, že ve skutečnosti jsem jen host. Host ve vlastním počítači.


přidáno 11.09.2019 - 15:56
Sebastián Wortys: Mám podobné zkušenosti; nejzábavnější je, když má počítač hodně pomalý pevný disk, to pak může aktualizace Windows trvat i dvě hodiny. Ta konspirační teorie je zajímavá, ale pokud je na tom něco pravdy, Microsoft to nepřehání. Kdyby si chtěl z počítačů udělat pracovní sílu, snažil by se víc využívat ty výkonnější; podle mých zkušeností ale na výkonnějších počítačích proběhnou ty aktualizace podstatně rychleji. Netvrdím, že během aktualizace nedělá Microsoft na počítači nic skrytého či podloudného, ale nemyslím, že by jeho primárním cílem bylo využít výpočetní výkon uživatelova počítače, když má výpočetní cloudy, které jeho uživatelé využívají. Spíš shromažďuje a odesílá infomace o tom, co uživatel se svým počítačem dělal, když se Microsoft zrovna „nedíval“.

Děkuji za přečtení a komentář.
přidáno 11.09.2019 - 10:08
Znám doktorku, které se Windows začal aktualizovat v pracovní době, trvalo to zhruba půl hodiny a během té doby musela nechat objednané lidi dřepět v čekárně, jelikož neměla přístup k potřebným informacím. A ještě větší „srandou“ prý je, když se začne aktualizovat počítač napojený na nějaký přístroj, který je potřeba nechat zapnutý. Jakoby si někdo myslel, že aktualizace operačního systému jsou důležitější než lidský život. Kdo ví, třeba si Windows z počítačů po celém světě, skrze proprietární software, dělá bezplatnou „pracovní sílu“ pro tajné distribuované výpočty (zaměřené na posilování vlastní moci), které přijímá a hotové odesílá v čase aktualizace...
přidáno 03.05.2019 - 10:19
Lokin: Děkuji. Jsem rád/a, že tě ta povídka tak obohatila. Přesně to je důvod, proč takové věci píšu. :-)
přidáno 03.05.2019 - 10:17
Meluzina: Děkuji za velmi podnětný komentář. :-) Myslím, že vztek je v této situaci hodně častý pocit, ale nadělá v ní víc škody než užitku.
přidáno 03.05.2019 - 10:13
Severak: No... inspirace tam je, jen ten přechod by asi trval déle. Opravdu jsem chtěl/a literárně zpracovat něco z všední reality dnešního člověka, která je velmi výrazně spojena s počítači. (A je škoda, že to ani ti lidé, kteří ty počítače používají, to ve své tvorbě nereflektují. Ještě musím napsat něco linuxového...
přidáno 03.05.2019 - 10:06
Zajímavě popsané. Je vidět, že k sobě máte s počítačem blízko. Já v těchto chvílích neprožívám strach, nýbrž mě ovládá vztek, že mě někdo otravuje s něčím, co nechci, nepotřebuju a jen mě to zdržuje. Protože počítačům nerozumím, vnímám ten svůj jen jako sofistikovaný psací stroj a občas do něj trochu praštím, když mi nerozumí... :-D
přidáno 03.05.2019 - 10:06
none: Takový spam mi došel také. Ale na stolní počítač. :-D A na noteboocích mám webkameru z paranoie přelepenou... A také mi přišel spam, že zná moje heslo, jenže to, co psal, už bylo alespoň dva roky staré; od té doby už jsem si heslo změnil/a.
přidáno 03.05.2019 - 08:21
none: Já ho dostal taky a několikrát. Kašlu jim na to, uspokojuju se klidně dál :-)
přidáno 02.05.2019 - 12:21
Super, krásná myšlenka, při příští instalaci "něčeho" na to budu koukat právě z tohoto pohledu :)
přidáno 02.05.2019 - 12:21
none: jj už jsem ho viděl :D
přidáno 01.05.2019 - 22:03
to literární zpracování přechodu na Windows 10?
přidáno 01.05.2019 - 22:00
Mi nedávno někdo napsal, jako kdyby z vlastního mailu. Že se mi naboural do počítače. A jestli nepošlu eura tam a tam, že pošle všem mým kontaktům video, jak se uspokojuji před obrazovkou...neposlala, že. Čekám.... :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Host ve vlastním počítači : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sociální síť smazala profil známého spisovatele
Předchozí dílo autora : Nana a Nemo

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Krátké a mnohdy vtipné či šokující vystřihovánky ze života.

© 2007 - 2019 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku