Platanko

Šel jsem opět parkem myšlenek - to není metafora, jenom Tyršáky.
Parkem, kde z dlouhé chvíle myslím, když jím jdu domů.
Dneska hodně foukalo a vítr tlačil platanové a cizí listy.

Miluju platany a miluju jejich listy.
A taky miluju ženy, dorty a bublinkovou fólii.
Takže jsem jeden přidržel nohou a vzal do ruky - velký, bez cukru a třešničky, z platanu, z jednoho platanu, v parku, z velkého, o trochu většího než byl ten list.
A začal jsem ho oprašovat, byl špinavý.
Čistit, vylepšovat, ať se mi líbí, ať ho víc miluju.
A říkal jsem ti, aby ses učila, abys četla Fukse, abys znala stromy.

A pak jsem si uvědomil, že nevím, co s listem, a že je mi drahý, trochu nudný a že ho hlavně nechci poničit.
Tak jsem ho začal trhat, podle žilnatiny, napůl, pak na menší, nerovný, nedaly se překrýt, trhal jsem dál, aby se líp kryly.
A kousky byly menší, menší a občas nějaký upadl a já tě měl míň a míň, bo jsem tě trhal na kusy a větry mi všechno braly z rukou.
Těch pár už se drželo dobře, tak jsem je zahodil.