 25.02.2019 2 944(4) 0 |
ZPRÁVA Z ONOHO SVĚTA :-)
Jak už to tak bývá u lidí,
neřeší svůj konec,ono se pak uvidí,
mě se to netýká,to jen těch druhých,
to těch ostatních,to těch tuhých...
Stejně tak i já jsem si vesele žil,
po mě ať je potopa,užíval a pil,
náhle přišel střih-a kdosi se na mě šklebí,
kde to sakra jsem,v pekle,nebo v nebi?
Jakási postava v průsvitném oparu,
beze slov říká mi,pojď,jdeme do baru,
sedli jsme ke stolu,objednal dva čerty,
pak mi poslal myšlenku,tady končí žerty.
Abych ti to vysvětlil,kde ses tady vzal,
jsi na onom světě a teď se průšvih stal,
jsem anděl ředitel přes nebeské úřady,
a tvůj čas nenastal,stoupnout si do řady.
Už to není tak jak dřív,už to není tak jak kdysi,
je vás pořád víc a množíte se jako krysy,
promiň mi ten výraz,už dlouho to tu řídím,
a duše počítám,archivuju,třídím.
Máš tam dole dvojníka,téměř stejnou kopii,
a já se dnes po sto letech kvůli tomu opiji,
ke se vás berou tyto zvrhlé sklony,
je vás jako mravenců,a ještě chcete klony?
Proč jsem zrovna já dostal tuhle dimenzi?
Ještě tisíc let musím čekat na penzi,
ty máš být teď na zemi,a ten tvůj klon tady,
jak to mám teď vyřešit,máš nějaké rady?
Miliony rozměrů,nekonečné reality,
a já musel vyfasovat tyhle lidské debility,
copak jsem pánbůh,abych dělal zázraky?
Měl osmého čerta a začínal být na mraky...
Když jsem vyšel z nemocnice,bolela mě hlava,
po měsíci v komatu,to se prý tak stává,
já vím ale své a nechci se vám chvástat,
komu se však zadaří,s andělem si chlastat??
Jak už to tak bývá u lidí,
neřeší svůj konec,ono se pak uvidí,
mě se to netýká,to jen těch druhých,
to těch ostatních,to těch tuhých...
Stejně tak i já jsem si vesele žil,
po mě ať je potopa,užíval a pil,
náhle přišel střih-a kdosi se na mě šklebí,
kde to sakra jsem,v pekle,nebo v nebi?
Jakási postava v průsvitném oparu,
beze slov říká mi,pojď,jdeme do baru,
sedli jsme ke stolu,objednal dva čerty,
pak mi poslal myšlenku,tady končí žerty.
Abych ti to vysvětlil,kde ses tady vzal,
jsi na onom světě a teď se průšvih stal,
jsem anděl ředitel přes nebeské úřady,
a tvůj čas nenastal,stoupnout si do řady.
Už to není tak jak dřív,už to není tak jak kdysi,
je vás pořád víc a množíte se jako krysy,
promiň mi ten výraz,už dlouho to tu řídím,
a duše počítám,archivuju,třídím.
Máš tam dole dvojníka,téměř stejnou kopii,
a já se dnes po sto letech kvůli tomu opiji,
ke se vás berou tyto zvrhlé sklony,
je vás jako mravenců,a ještě chcete klony?
Proč jsem zrovna já dostal tuhle dimenzi?
Ještě tisíc let musím čekat na penzi,
ty máš být teď na zemi,a ten tvůj klon tady,
jak to mám teď vyřešit,máš nějaké rady?
Miliony rozměrů,nekonečné reality,
a já musel vyfasovat tyhle lidské debility,
copak jsem pánbůh,abych dělal zázraky?
Měl osmého čerta a začínal být na mraky...
Když jsem vyšel z nemocnice,bolela mě hlava,
po měsíci v komatu,to se prý tak stává,
já vím ale své a nechci se vám chvástat,
komu se však zadaří,s andělem si chlastat??
Ze sbírky: S HUMOREM O VŠEM? OVŠEM!
07.03.2019 - 12:00Helfanderios: dík za upozornění a komentář,člověk už blbě vidí i s brýlemi..:-)
25.02.2019 - 14:38Líbí se mi to. Odlehčené, ale má to určitou formu, to je atraktivní. Jen upozorním na dvě i ve slově "dimenzii" (jak tak koukám, tak vlastně na tři) a "nekonečné rality" ;)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
EmoticoneDonie [13], KOMFORNOT [11], ewon [11], Samael [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
