|
Tentokrát bez metafor. Zvykám si.
|
Kdo jsem
spánkem protkaná netečnost
věčná mlha
trousící rosu do mých vzpomínek
svět za sklem
se roztekl do Kdysi
bylo líp bylo jinak
ale paměť
už stejně neslouží jako dřív
tak se dívám dopředu
na všechno to
co mohlo být
čeho se můžu dotknout
v co doufat
když počítám praskliny na stropě
a ve svých tvářích
Byl to snad smích
co vykreslil vrásky kolem očí
už nedokážu nahmátnout
tu sílu
kterou dřív býval oheň ve mně
Neuroložka mi řekla
že deprese patří k chronickým nemocem
měla bych si najít terapeutku
za státní peníze bude poslouchat
o zmařeným životě mladý
nemocný holky
na přednáškách jim nejspíš neříkali
jak odpovídat lidem
kteří čekají na smrt
Přála bych si mít nemoc
která je jenom
v mojí hlavě
abych se občas taky probouzela
s nadějí
že mi bude
že budu
Mít šanci
na všechno to
čemu jsem věřila
jako dítě dotčený traumatem
ještě šlo vyléčit
trhliny na duši
jdou zacelit
vlídným slovem
ale co až
neudržím tužku
nepopadnu dech k odpovědím
na otázky
jejichž smysl mi bude unikat
Jak si mě
budete pamatovat
když ani já
nevím
co ze mě
vlastně
zbylo
.
spánkem protkaná netečnost
věčná mlha
trousící rosu do mých vzpomínek
svět za sklem
se roztekl do Kdysi
bylo líp bylo jinak
ale paměť
už stejně neslouží jako dřív
tak se dívám dopředu
na všechno to
co mohlo být
čeho se můžu dotknout
v co doufat
když počítám praskliny na stropě
a ve svých tvářích
Byl to snad smích
co vykreslil vrásky kolem očí
už nedokážu nahmátnout
tu sílu
kterou dřív býval oheň ve mně
Neuroložka mi řekla
že deprese patří k chronickým nemocem
měla bych si najít terapeutku
za státní peníze bude poslouchat
o zmařeným životě mladý
nemocný holky
na přednáškách jim nejspíš neříkali
jak odpovídat lidem
kteří čekají na smrt
Přála bych si mít nemoc
která je jenom
v mojí hlavě
abych se občas taky probouzela
s nadějí
že mi bude
že budu
Mít šanci
na všechno to
čemu jsem věřila
jako dítě dotčený traumatem
ještě šlo vyléčit
trhliny na duši
jdou zacelit
vlídným slovem
ale co až
neudržím tužku
nepopadnu dech k odpovědím
na otázky
jejichž smysl mi bude unikat
Jak si mě
budete pamatovat
když ani já
nevím
co ze mě
vlastně
zbylo
.
05.02.2019 10:10
Zasáhlo.. a silně.. "jak odpovídat lidem, kteří čekají na smrt".. nevím a chtěla bych to vědět.. jde mi z toho mráz po zádech.. cítím tu bezmoc a touhu.. a taky tvoji vnitřní sílu.. nemusíš se obhajovat, nemusí nic vysvětlovat, a nakonec zjistíš, že vlastně nemusí vůbec nic.. dělej jen to, co chceš.. držím pěsti, ať tě tvá síla nikdy neopustí a ať je dobře..
10.12.2018 21:01
Já jen, že bys psala jinak a nebo vůbec ne. Tak je těžká. Přeju Ti, aby bylo líp, než hůř. Upřímně. A taky bílej sníh na svátky, snad někde potěší... :)
10.12.2018 20:09
none: Uh, ani nevím, čím reagovat dřív.
1) Mám chronický a progresivní autoimunitní onemocnění, ne depresi, to byla tak nějak pointa celýho tohohle.
2) Nevěděla jsem, že je nějaký standardizovaný a správný průběh deprese, do kterého nemocný člověk musí spadat. Deprese je individuální věc a myšlenky každého se ubírají jinudy. Nemyslím si, že kdokoliv s jakýmkoliv onemocněním se musí obhajovat v rámci svých symptomů jiným lidem.
1) Mám chronický a progresivní autoimunitní onemocnění, ne depresi, to byla tak nějak pointa celýho tohohle.
2) Nevěděla jsem, že je nějaký standardizovaný a správný průběh deprese, do kterého nemocný člověk musí spadat. Deprese je individuální věc a myšlenky každého se ubírají jinudy. Nemyslím si, že kdokoliv s jakýmkoliv onemocněním se musí obhajovat v rámci svých symptomů jiným lidem.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.