Sychravá dáma

Létat
pak dopadnout na zem
Zjistit, ze vsude je sychravo
a krajina, se zahalila do mlhaveho pláště
Koruny stromů, pustily ze zajetí to, co je celý rok tak zdobilo
Barevné listí na chodníku,
šlapeme po něm
nevšímáme si,
díváme se dolů
Paprsek slunce pronikne do mlhavého pláště a zbytek listů pohladí,
pošimrá i nás, někde na nose
Pak, když se podíváme vzhůru!
Na chvíli,
zjistíme co zbylo v korunách
Taková krása
(myslíme si)

Spousty z nás uniká, že i sychravá dáma, která nosí mlhavý plášť má své kouzlo,
že vše není jen o barvách a kráse,
že chlad musí vlézt pod šálu i kabát,
že i když zrovna nejsme vhodně oblečení
a je nám zima, nesmíme se zavírat doma,
ale vyjít a dívat se vzhůru,
kolem
a nezapomínat že . .

Je stejně krásná a přináší nám mnohdy víc,
než barvy
a slunce


Proč vnímáme ošklivý počasí jako ošklivý?
Proč špatná nálada je špatná?
Proč se schováváme před deštěm?
Proč neskáčeme do kaluží?
Proč se nám nelíbí, když někdo pláče?
Proč se nám nelíbí náš smutek?
Proč nás bolí slova?
Proč máme strach ze samoty?
Proč je lehčí říct, nemám se rád, než, že se mám?
Proč se nám líbí jen to, co hezky vypadá a zní?



Stačí jen milovat