 01.11.2018 2 1408(15) 0 |
Svět se mi změnil
v nekonečný obraz
vpíjím se jak pigment
do mlhy
do mraků z akvarelu
do vrcholů hor
co nás už nezraní
do větru co přináší
v částech prachu
poznání
chytni mě za ruku
a pojďme tvořit
společné dílo
pod jedním nebem
a až za obzorem
shoří slunce
já s pokorou uvařím
ty prostřeš na stůl
a společnou modlitbou
ztišíme noc
ještě je daleko do léta
srdeční krajina však
pomalu rozkvétá
v nekonečný obraz
vpíjím se jak pigment
do mlhy
do mraků z akvarelu
do vrcholů hor
co nás už nezraní
do větru co přináší
v částech prachu
poznání
chytni mě za ruku
a pojďme tvořit
společné dílo
pod jedním nebem
a až za obzorem
shoří slunce
já s pokorou uvařím
ty prostřeš na stůl
a společnou modlitbou
ztišíme noc
ještě je daleko do léta
srdeční krajina však
pomalu rozkvétá
20.11.2018 - 17:29Yana: Děkuji, že jsi to pochopila. A jak nás teprve může změnit znovu-nalezená láska k životu!
06.11.2018 - 19:17láska, ta nás vždycky změní, jsme to stále my, ale jiní, lepší, krásnější, rozkvetlejší, vnímám z té básničky zvláštní klid, nechci napsat smíření ale něco v tom smyslu, taky pokoru a uspokojení, je krásná
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Proměněná : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Zlatošedá
Předchozí dílo autora : Mezi sopkami a indiány
