někde v dálce
nad zlatošedým polem
káně naříká
tak něžně
asi nad naší láskou
ztracenou
mé slzy jsou mu ozvěnou
ač tlumené jsou
za stěnou
vlasů
úsměvů
a odhodlání
že už se znovu
nechci nechat
zranit
nad zlatošedým polem
káně naříká
tak něžně
asi nad naší láskou
ztracenou
mé slzy jsou mu ozvěnou
ač tlumené jsou
za stěnou
vlasů
úsměvů
a odhodlání
že už se znovu
nechci nechat
zranit
29.11.2018 08:42
Hanulka
Je opravdu od srdce, ať se ti daří !
29.11.2018 03:36
Trochublázen: none: Homér: holka.přes.ulici: DDD: Díky, že jste se stavili...
27.11.2018 12:42
Na rozdíl od none: mi ten závěr přijde trochu násilně vložený oproti těm prvním dvanácti řádkům, jejichž obsah je, no... od tebe, takže moc krásný
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.