Nějak zapomeňte, že jsem tohle napsal...
přidáno 27.10.2018
hodnoceno 2
čteno 847(11)
posláno 0
Do okna buší ohňostroje,
protože jsou z plastu.
Vždyť vrána k vráně sedá.

Vstal jsem a hned zakopl.
Nohu jsem zved', jen tu vyšší,
zachránil se před pádem,
nos můj celý, v klidu do žil
dál mi tak hlen pumpuje
života zlým samospádem.

Zlomila se pružina,
jsou z ní teď dvě, ale jedna
moc malá je k hraní, druhá
za osmnáct, za dvacet...
Čísla jsou teď všechna stejná.

A hluší básníci mi spílaj',
moje rady neslyšej'.
Jak by taky jo, když ani
na moment se neztišej'.
Mluvěj, píšou, jako já
a stěžujou si, smysl, že to
nemá ani za nehet,
a stejně užívaj' si dál
svejch
naivních, mladickejch let.
přidáno 29.10.2018 - 21:19
...líbí se mi hlavně ta první strofa...
přidáno 28.10.2018 - 10:38
To je přesný... ale stejně je to vlastně jedno... :) ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vždyť je to jedno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Mě už to tu nebaví, mami!
Předchozí dílo autora : Apostrofa na Schopenhauera

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku