|
to je tak když čteš slova a věci a dáš si tupláka a sedíš v rozjezdu a všechny milostné básně začnou sklouzávat do zas-ané vědecké terminologie
|
padám do prázdné postele
univerzální sebejisté paradigma se hroutí
myšlenky se sunou po fraktálu na dno
padám do prázdné postele jako
do foucaultovy arogance
absence morálky
potlačený sadismus
nechci konečnou jen proces tebe
jen pojď
nic z toho nevzejde jen my
trochu jinak
univerzální sebejisté paradigma se hroutí
myšlenky se sunou po fraktálu na dno
padám do prázdné postele jako
do foucaultovy arogance
absence morálky
potlačený sadismus
nechci konečnou jen proces tebe
jen pojď
nic z toho nevzejde jen my
trochu jinak
26.09.2018 19:20
Poslední sloka se mi moc líbí. Celá báseň mi připadne vhodná pro depresivního člověka, který je emocionálně tak vyčerpaný, že má náladu jen na přemýšlení, ale nechce přemýšlet sám. :-)
Připadá mi, že by bylo lepší a logičtější, kdyby to "jako" bylo až na začátku následujícího verše: padám do prázdné postele / jako do foucaultovy arogance.
Připadá mi, že by bylo lepší a logičtější, kdyby to "jako" bylo až na začátku následujícího verše: padám do prázdné postele / jako do foucaultovy arogance.
26.09.2018 15:22
opět mě zaujala více anotace než báseň samotná (protože ta začala sklouzávat do terminologie)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.