|
...z antikové galerie
 03.06.2008 5 1361(15) 0 |
Přesvětlý obzor co rozplývá se mělce,
borovice trs bizarního tvaru
nebesům hrozící v podobě ďábla spáru
Prý obraz vzácný z baroka od umělce
Do nevelkého rámu vtěsnán čtverce
s absencí pohybu, dechu, vášně žáru
kdy ohař vyhublý nepodlehne varu
lovecké krve. Měl slídit po křepelce
I voda zakřiklá, že hned bys kámen zdvih
bez zmatku emocí či hysterie smíchu
ten zvuk dopadu rád zaslechl v tichu
krajiny, co znává jen stíny zemřelých
Ji kryje nicota a tráva rudě zvadlá
s pahýly borovic, času bez kyvadla
Proč dávný umělec, co vstoupil v tuto zem
svou duši zanechal za slunným obzorem?
borovice trs bizarního tvaru
nebesům hrozící v podobě ďábla spáru
Prý obraz vzácný z baroka od umělce
Do nevelkého rámu vtěsnán čtverce
s absencí pohybu, dechu, vášně žáru
kdy ohař vyhublý nepodlehne varu
lovecké krve. Měl slídit po křepelce
I voda zakřiklá, že hned bys kámen zdvih
bez zmatku emocí či hysterie smíchu
ten zvuk dopadu rád zaslechl v tichu
krajiny, co znává jen stíny zemřelých
Ji kryje nicota a tráva rudě zvadlá
s pahýly borovic, času bez kyvadla
Proč dávný umělec, co vstoupil v tuto zem
svou duši zanechal za slunným obzorem?
03.06.2008 - 14:42Kéž pozvedly by mě
větve borovic
z tíže úkolů,
o nichž nevím nic,
jsem také pahýl zchřadlý bez kyvadla
přímo na zem oběma nohama teď spadlá:-)
větve borovic
z tíže úkolů,
o nichž nevím nic,
jsem také pahýl zchřadlý bez kyvadla
přímo na zem oběma nohama teď spadlá:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Krajina s borovicí : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Karlovarský sonet
Předchozí dílo autora : Vděčnost
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 2+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
naggi [14], grape [14], rigpa [13], JPE [11], Stará neznámá [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
