Krajina s borovicí

Přesvětlý obzor co rozplývá se mělce,
borovice trs bizarního tvaru
nebesům hrozící v podobě ďábla spáru
Prý obraz vzácný z baroka od umělce

Do nevelkého rámu vtěsnán čtverce
s absencí pohybu, dechu, vášně žáru
kdy ohař vyhublý nepodlehne varu
lovecké krve. Měl slídit po křepelce

I voda zakřiklá, že hned bys kámen zdvih
bez zmatku emocí či hysterie smíchu
ten zvuk dopadu rád zaslechl v tichu

krajiny, co znává jen stíny zemřelých
Ji kryje nicota a tráva rudě zvadlá
s pahýly borovic, času bez kyvadla

Proč dávný umělec, co vstoupil v tuto zem
svou duši zanechal za slunným obzorem?