01.05.2018
6
1274 (9)
0
každou nocí budu utíkat do lomů
přeskakovat oheň a přát si
vidět v něm tvůj přísný pohled
oranžové ráno černý večer
a dlaně od popela
odlévat zemi
modlit se ke korunám

naše hlasy se rozléhaly
jako šakalí vytí mezi skalami
a ve vápnité hladině
jsme čeřili měsíc
nazí v jezírku posledních rozhodnutí
nazí spojení

a nechali se odplout

beltain je svátek vášně
nových začátků
a posledních rozhodnutí
 02.05.2018 09:12
Severak: bingo. jo, je to velká krása. hlavně ty s jezírky.
 01.05.2018 20:55
jménem všech obdivovatelů vápencových lomů tuto báseň schvaluji
 01.05.2018 20:48
NoWiš: snažím se to v tom vidět. díky.)
 01.05.2018 20:47
Ginnare: je laciný vzhledem k otisku, který na mně ta noc nechala. slova jsou prostě příliš jednodimenzionální. děkuji mile tak či tak.:)
 01.05.2018 16:04
Je krásná a rozhodnutá a jistá si krásou a životem a jistotou svých rozhodnutí. Ta báseň teda.
 01.05.2018 15:22
Nemyslím si, že je to "laciný" popis. Zbytečně to shazuješ předem.
Mě se ta atmosféra náhodou líbí... Možná jsem ještě ovlivněná včerejším zíráním do ohně... možná jsem také hledala čísi tvář... možná ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.